Sabina Falcmanová: „Často čerpám inspiraci z míst, které nesou znaky úpadku, demolice nebo z různých periferií. Přitahují mě místa s určitou zajímavou energií. I svými díly, experimenty a instalacemi bych ráda lidi naladila na specifickou atmosféru, přenesla je na konkrétní místo.“

Ačkoliv Sabina Falcmanová (1998*) momentálně studuje Sklo na UMPRUM v Praze, jejími největšími zájmy jsou experimenty s materiály, jako jsou epoxidové pryskyřice, přírodní smůly či roztavený čedič. Ve společném rozhovoru jsme probíraly její umělecký vývoj a formování svébytného stylu. Její tvorba se vyznačuje neotřelostí, hravostí a podle jejích slov ráda nechává prostor pro vyjádření samotného materiálu. Zásadní je ale, aby v jejích dílech vizuál i koncept byly obsaženy v poměrové harmonii. Proč hledá inspiraci v přírodě a na čem momentálně pracuje, se dozvíte v našem velmi inspirativním a svěžím rozhovoru.

rozhovor no.: 20

— čím déle jsem se sklem v kontaktu, tím více se na něj jako na materiál dívám kriticky —

Co tě přivedlo ke studiu skla na UMPRUM?

Nejdříve jsem studovala na střední sklářské škole. V té době jsem znala pouze dvě vysoké školy s uměleckým zaměřením a to Akademii výtvarných umění a Uměleckoprůmyslovou školu. Umprum pro mě byla od začátku symbolem určité svěžesti, hravosti a zároveň vysněným uměleckým nebem s nepřebernými možnostmi. Když jsem se ve druháku byla podívat na klauzurách, neodradila mě ani revizorská přepadovka, kdy se mi výlet pěkně prodražil. Ta uvolněná atmosféra a punková špinavost si mě naprosto podmanila. Ke studiu skla mě přivedla konkrétně potřeba využít své dosavadní řemeslné zkušenosti v tomto oboru, a pak zejména touha v Picassovském duchu na to vše předtím zapomenout a řešit spíš koncept, posunout se a myšlenkově vyrůst.

Sabina Falcmanová | Instalace „Artficial forest“ výrobky ze smůly | foto: Adéla Zlámalová a Iurii Ladutko

 Co tě během studia formovalo a jakým směrem?

Formování mojí osobnosti skrze umělecké vyjadřování začalo naplno právě už na střední uměleckoprůmyslové škole. Přihlásila jsem se na obor Design světelných objektů, kdy už jen ten název byl pro mě v něčem vzrušující. Navíc můj táta byl nadšený, že se ze mě díky studiu tohoto oboru stane alespoň trochu praktický člověk. Jelikož jsem se odmala věnovala spíše kreslení a ilustraci nejrůznějších příběhů, práce v prostoru s nejrůznějšími materiály pro mě byla zcela nová zkušenost. To, že kreslenému 2D návrhu můžu dát podobu v 3D a dokonce i 4D prostoru, za pomocí světla, pro mě bylo a stále je velmi fascinující.

Co pro tebe znamená sklo jako materiál?

Čím déle jsem se sklem v kontaktu, tím více se na něj jako na materiál dívám kriticky. Určité vlastnosti mě na něm velmi baví. Paradoxně jsem je ale začala vyhledávat spíše u jiných materiálů. V posledních pracích jsem poznávala chování plastových folií, epoxidové pryskyřice, přírodní pryskyřice neboli smůly či roztaveného čediče. Sklo je na mě asi až moc hezké, elegantní a to dokonce i potom, co se do něj člověk pustí kladivem nebo ho pocáká barvou.

Sabina Falcmanová | Instalace „Sanctuary Periphery“ | foto: Janek Jiříček

Vzpomeneš si na svůj první skleněný výrobek?

To byl asi půllitr, který jsem vyfoukla s pomocí sklářů v rámci brigády na huti Pačinekglass. Byla to nechutně tlustostěnná nádoba bez ucha s uvnitř zatavenou slídou a namodralým nádechem.

Ráda kombinuješ nebo používáš i jiné materiály, než jen sklo. Co tě na těchto kombinacích baví? Jaké kombinace využíváš a které plánuješ zkusit?

Sklo vnímám vlastně jako určitý odrazový můstek k materiálové práci. Neříkám, že se k tvorbě přímo skleněných věcí někdy nevrátím. Musí mi to ale zapadat do určité rovnice vizuálu a konceptu, kterým chci předat určitou myšlenku či pocit. Nejsem a nechci být vnímána jako pouze sklářský výtvarník. Sklo beru jako jeden z materiálů. Je to médium, nosič podobně jako malba na plátně. Už to, že se samostatně vyděluje z řady materiálů a tím pádem se i uzavírá do své bubliny, je dle mého škoda. I když na druhou stranu je sklo a sklářská komunita něco, co je opravdu v něčem výjimečné. Svou náturou poněkud z této pomyslné materiálové řady vybočuje.

Sabina Falcmanová | Fulgu-Rite bowls | foto: Jan Pecháček

Tvá umělecká práce mi připadá hravá a velmi různorodá. Jak bys popsala svou tvorbu?

Hravost a živelnost je pro mě v průběhu tvorby i v konečném vizuálu díla dost důležitá. I v případě, že hodnotím práci druhých. Vlastnosti, které hodnotím kladně, jsou jakási svěžest, hravost a neučesanost. Na druhou stranu mě ale velmi přitahují temnější vizuály. Často čerpám inspiraci z míst, které nesou znaky úpadku, demolice nebo z různých periferií. Přitahují mě místa s určitou zajímavou energií. I svými díly a instalacemi bych ráda lidi naladila na specifickou atmosféru, přenesla je na konkrétní místo. Obecně bych dodala, že je pro mě důležité, aby vizuál a koncept díla byly v díle obsaženy v určité poměrové harmonii.

Sabina Falcmanová | Fulgu-Rite bowls | foto: Jan Pecháček

Mezi tvé poslední práce patří sada pěti skleněných objektů „Alchemisto,“ které využívají různé geometrické tvary. Můžeš mi přiblížit toto dílo a jeho koncept?

Sada objektů Alchemisto vznikla pod vlivem ateliérového zadání na téma rituál. Já sama vnímám vlastně celý život jako slet momentů s více či méně obřadní a rituální atmosférou. Dle mého je důležité, abychom si vychutnávali i zdánlivě obyčejné věci a zvýšenou pozorností k nim, a třeba i výběrem určitých prostředků a atmosféry, těmto momentům vzdaly hold. Nechtěla jsem v tomhle případě vycházet z nějaké vlastní blízké rituální aktivity. Předměty jsem navrhla tak, aby si každý pro jednotlivé tvary našel své vlastní použití. Z tohoto důvodu jsem zvolila lehce modifikované geometrické tvary, které nás k užívání můžou lákat svým hravým vizuálem.

Moc mě zaujala tvá klauzurní práce ze začátku letošního roku, kdy jsi pomocí dvou materiálů: čediče a fulguritu tvořila koncept designové misky. Působí velmi zemitě a živelně. Řekneš mi o tomto projektu více?

Začalo to tím, že jsem se zamýšlela nad tím, jaký materiál by důstojně nahradil mramor. Přemýšlela jsem, zda existuje v Čechách kámen, jenž by byl tak pevný, tvrdý, majestátný, trochu odměřený, trochu nepřístupný. Ve své rešerši jsem došla nejdále právě k čediči. U něj mě navíc bavilo, že je to typická hornina pro okolí mé střední školy v Kamenickém Šenově, která mě velmi formovala. Spolu s rešerší jsem přišla i k fulguritům, neboli roztavenému pískovému útvaru za úderu blesku, a od toho byl pak krůček k otázce: „co kdyby se takto dal roztavit i čedič?“ Nyní jsem ve fázi, kdy stále zjišťuji, co nejideálnější podmínky pro realizaci tohoto projektu.

Sabina Falcmanová | Fulgu-Rite bowls | foto: Jiří Pecháček

V tvé tvorbě celkově hraje hodně silnou roli odkaz k přírodě a živlům. Co tě na těchto tématech nejvíc fascinuje?

Živelnost je pro mě vlastně životaplnost. Spousta lidí v dnešním světě jako by ztratila pod tíhou byrokratické zátěže a nutnosti vydělávat peníze jiskru v očích. Já tento jev vnímám jako docela průšvih a podvědomě se uchyluji k přírodě, živelnosti a spontánnosti dění. To, co mě na přírodě uklidňuje je, že nikomu nepatří. Je sama sobě pánem, je přirozeně moudrá, i když v dnešní době Antropocénu se všechny předchozí aspekty zdají být člověkem popírány. V podstatě by se dalo říct, že v ní vidím zdroj všeho života a největší koncentraci energie. To je to, proč nás všechny pobyt v přírodě i tolik dobíjí.

Sabina Falcmanová | autorský návrh Fulgu-Rite | foto: osobní archiv autora

Jaký projekt, na kterém si v poslední době pracovala, tě opravdu hodně ovlivnil a proč?

Každý projekt mě svým způsobem velmi ovlivní a posune někam dál. Zatím své projekty vnímám spíše jako zlomové vrcholy než poklidné fáborky po plynulé cestě. Studium na UMPRUM jsem chtěla od začátku využít k experimentům, abych zjistila, co mě skutečně baví a našla i nějakou zajímavou cestu, kudy se dá projít. Akceptuji tuto svou nestálost, nicméně teď bych se chtěla vnořit více právě do techniky taveného čediče. Je to zas v určitých bodech velmi podobné sklu, takže tam můžu v některých případech využít i zkušenosti z oboru. Na druhou stranu je tam ale pořád dost překvapivých momentů, které jsem ani předtím nepředvídala. Vidím proto určitě smysl, se konkrétně do tohoto ještě více vnořit.

Sabina Falcmanová | Světelný objekt „Fireplace“ | foto: Zuzana Šlechtová alias NIVVA

Kromě klasických skleněných designů tvoříš i světelné objekty. Jak světlo a jeho působení v objektech zapadá do konceptu tvojí tvorby?

Světelné objekty jsou to, co jsem studovala na střední škole a čemu jsem se primárně chtěla věnovat na UMPRUM. Nicméně mě nakonec zachvátila potřeba materiálových experimentů. Věřím však, že každá, zdánlivě nesouvisející zkušenost, je dobrá. Ke světelným objektům a instalacím se chci ještě v budoucnu vrátit, jelikož právě světlo, společně se zvukem, je nejlepším nosičem a transferem určité atmosféry.

Na čem momentálně pracuješ?

Nejvíce mě teď zaměstnávají právě čedičové experimenty. Mám zhruba dvě hlavní linky, které bych chtěla rozvinout.

Nedokážu se nezeptat, jak tě ovlivnila koronavirová pandemie? Změnila nějak tvůj přístup k práci, zkomplikovala ti studium nebo se tě tolik z pracovního hlediska nedotkla?

Koronavirová pandemie, potažmo lockdown, i když jsem razantně proti veškerému dostatečně neopodstatněnému omezování svobody, pro mě byly konkrétně spíš uvolňující. Necítila jsem takový tlak na výkon. Mohla jsem se do věcí hlouběji ponořit a nepřipadat si zároveň, že mi utíká společenský ruch a život. Na druhé straně bych řekla, že jsem se nedobrovolně začala zajímat i více o politiku, historii a lidská práva, což mi ve výsledku ukrajovalo spoustu volného času.

Sabina Falcmanová | „Alchemisto“| foto: Vilém Smejkal

Jsi součástí projektu goodbyGlass. Jak ses k této spolupráci dostala?

S goodbyGlass jsem začala spolupracovat celkem náhodou. Narazila jsme na něj náhodně na internetu. Zaujal mě. Viděla jsem, že jsou v něm zahrnuti i někteří ze spolužáků. Napsala jsem a jsem za tuto příležitost velmi ráda. Zejména je super být součástí komunity nezávislých sklářských výtvarníků, rozebírat úskalí i radosti týkající se tohoto odvětví. Doufám v lepší zítřky a víc setkávacích akcí.

Jaký myslíš, že má tento projekt potenciál?

Myslím, že velký. Je strašně super, když někdo vyvíjí aktivity, které napomáhají v podpoře a zviditelnění jednotlivců i celé komunity lidí. O to víc to platí u sklářů, kteří potřebují, aby produkty jejich vášně proudily a oni zas mohli vyrábět nové a nové kousky. Sklo je drahý materiál, ke kterému se pojí náročné technologie a řemeslná práce a málokdo má tak velký kapitál, aby vydržel tvořit delší čas bez odbytu.

Čím se v goodbyGlass prezentuješ?

V goodbyGlass mám zatím pouze karafu s názvem Dracula. Je to karafa inspirována mou zkušeností ze sběru vína, které je často spojené i s krví, když se pořežete od nůžek či srpku. Červené víno v této karafě je tedy velmi atraktivní nejen pro Dráculovy smysly.

Co plánuješ přes léto?

Nejvíce času mi asi zaberou brigády. Provádím na hradě, pomáhám ve sklárně, zkrátka to bude různorodé. Ve volném čase bych se moc chtěla alespoň na týden odstřihnout od civilizace a vypadnout někam do hor, po Česku. Takovýto výlet, třeba jen jednou za půl roku, je vždycky velmi oblažující pro tělo i pro duši. Ve zbylém čase budu rozvíjet své projekty.

Jaké plány a projekty tě čekají během roku?

Příští rok? Vůbec netuším. Jsem ve fázi, kdy všemu nechávám volný průběh. Zejména poslední doba mě v tomto přístupu velmi utvrdila. Měla bych pracovat na bakalářce, která bude pravděpodobně vycházet z nynějších čedičových experimentů. Výsledný objekt bych ale chtěla podložit tématy jako bolest, závislost a nevědomí. V poslední době se mi zdály dost zajímavé sny, ve kterých se tato témata často objevovala a já o nich tedy dost přemýšlím. Velmi mě baví si sama pro sebe studovat psychologii, tak by výsledná práce podložená znalostmi z tohoto odvětví, byla logickým vyústěním mého dlouhodobého zájmu.

Výtvarnice, designérka a sklářka Sabina Falcmanová (1998*) patří k nejmladší generaci současných umělců. Studuje na UMPRUM v Praze obor SKLA pod vedením Ronyho Plesla. Před tím absolvovala střední školu sklářskou v Kamenickém Šenově, kde si vybrala obor Design světelných objektů. Její progresivní a živelný přístup, plný experimentů má velký potenciál a nosí v sobě mnoho sdělení, týkající se současného světa. Pro její tvorbu je důležitá hravost a živelnost. Její experimenty využívají netradičními materiály, momentálně zrovna zkoumá vlastnosti taveného čediče. Současně přemýšlí nad svou bakalářskou prací, ve které by ráda zapojila i své dosavadní poznatky z experimentální tvorby.

Líbí se vám naše rozhovory se sklářskými umělci? Zajímáte se o dění v současném českém skle? Pokud byste chtěli podpořit naší aktivitu, abychom vás nemuseli i nadále zatěžovat reklamou, budeme rádi za jakýkoliv příspěvek na podporu našeho blogu i dalších činností.

Přispět můžete na toto číslo účtu: 670100-2215867698/6210.

Všem vám moc děkujeme a doufáme, že i v nepřízni této doby budeme moci dále pokračovat v naší práci a v tom co nás baví. Rádi bychom po skončení pandemie zase navázali na naše pop-up akce, výstavní činnost i zážitkové exkurze.

V případě jakýchkoliv dotazů nás neváhejte kontaktovat.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *