Beata a Daniel Vágnerovi: „Máme naději, že se mnohým z nás podaří vyjít z této krize bez hlubokého šrámu a po pandemii se všechno začne vracet do normy. Věříme, že budou mít lidé stále potřebu obklopovat se pěknými předměty. Možná sklo budou doceňovat více než kdy dřív.“

Sklo je jejich výtvarnou doménou a zároveň je spojilo dohromady. Kdyby jej nebylo, asi by se ani nepoznali. Vyzpovídala jsem sklářské umělce, manžele Beatu a Daniela Vágnerovi, kteří každý za sebe doplňují moderní český design svými skleněnými výtvory. Beata kombinuje hutní sklo s aplikacemi na kahanu a vytváří jedinečné fantazijní příšerky. Věnuje se také skleněné tavené plastice a designu. Daniel vytváří broušené sochy inspirované přírodními živly, ale i dekorované užité sklo. Povídali jsme si nejen o tom, kde berou inspiraci, ale i o vzájemné kritice jejich práce. Zhodnotili jsme také současnou krizovou situaci českého skla vzhledem ke koronavirové krizi. V rozhovoru zjistíte také, jaký mají společný sen a co plánují do budoucna.

rozhovor no.: 9

— kdyby nebylo skla, asi bychom se nikdy nepoznali —

Spojuje vás nejen láska ke sklu, ale i vzájemný vztah. Kdy a kde jste se seznámili a jakou roli ve vašem seznámení hrálo sklo?

Daniel, Beata: Seznámili jsme se v Polském městě Puck v místní sklářské huti, kde Beata pracovala a kam jsem přijel jako lektor vyučovat na brusírnu. Bylo to v září roku 2018. Takže kdyby nebylo skla, asi bychom se nikdy nepoznali.

Jak se doma dorozumíváte? Beata pochází z Polska, mluvíte spolu anglicky, polsky nebo česky?

Daniel: Mluvíme anglicky, polsky a česky, ale vzniká tím tak šílená hatmatilka nečeské češtiny a nepolské polštiny.

Beata: Opravdu mluvíme vlastním jazykem a já se učím česky. Respektive čeština je v plánu.

Nedávno jste založili rodinu a trávíte teď většinu času společně. Máte možnosti věnovat se i vaší tvorbě a sklářství? Jakým způsobem rodinný život ovlivnil vaši práci?

Daniel: Mě se rodinný život pracovně nedotkl a nadále trávím v dílně řekněme stejný čas nezbytný pro udržení chodu rodiny. Možná mám jen méně času na vlastní tvorbu.

Beata: Já momentálně věnuji veškerý čas synovi a všechna práce je u mě odložená bokem. Musí počkat. I když jednou jsem už huť navštívila a dokonce si poseděla u kahanu. Na tvorbu není ten správný čas. Ale díky ochuzení od práce zase mohu vymýšlet v klidu projekty, které budou plně promyšlené.

Daniel Vágner, In the bubble, foto osobní archiv autora

Jak byste každý popsal svou tvorbu a tvorbu toho druhého?

Daniel: Popis mé tvorby nechám na každém, který v ní uvidí své. Já tvořím z jakési nutnosti něco vytvářet, ale dovolím si říci, že tvorba mé ženy je složitá svým myšlenkovým pochodem, kdy devadesát devět variant není těch pravých, ale ta stá pasuje. Slovy se dá vyjádřit jako čistá a prostá, ale sofistikovaná. Ta druhá strana její tvorby je pro mě více přitažlivá z hlediska mysticizmu a fantazie, kterou vkládá do svých stvoření.

Beata: Moje práce a většina soch jsou promyšleny z více pohledů, které převádím do maximální jednoduchosti formy. Odtud pochází minimalismus v mé práci. Mou druhou výtvarnou polohou jsou již pouze potvory a oči. I slepice. A  není v tom hluboký smysl. Sochy Daniela jsou nezvyklé. Teprve po bližším pohledu člověk postřehne všechny detaily i nuance, které budují historii. Popsala bych je jako racionálně romantické.

Kde čerpáte inspiraci a jak moc se ovlivňujete navzájem?

Daniel: Vycházím z tradičního řemesla a čerpám z přírody, historie a života. Ovlivňuji Beatku spíše z technologického hlediska, ona mě zase užitkovostí a vlastním nadhledem nad věcí.

Beata: Inspirací je mi symbolika, geometrie, psychologie, mytologie a samozřejmě příroda a život. Navzájem se s Danielem neovlivňujeme, ale naopak diskutujeme. Nicméně Daniel mě posunuje technickým pohledem na sklo a já jeho zase funkčností a užitkovostí věci, pokud se nejedná o sochu.

Zajímalo by mě, jak jste k sobě navzájem kritičtí. Kdo z vás je větší kritik a jak moc si do své tvorby zasahujete svými názory?

Daniel: Beatka je v tvorbě pedant a největší kritik v rodině. Na druhou stranu jsem rád za její ostříží oko, kterému neunikne i sebemenší chybička.

Beata: Daniel se mi do věcí absolutně neplete. Ani když dělám broušený jehlan do tenké špičky. Spíš mě upozorní hlavně na to, ať vše dobře zabalím. Ptám se ho ale na jeho názor a pokládám mu otázky. Ty odpovědi jsou pro mě stejně důležité, jako jeho pohled na věc.

Každý z vás je v tvorbě solitér. Přemýšleli jste o propojení vašich tvůrčích cest a vaší práce?

Daniel, Beata: Každý z nás jde svou cestou. Ale vymýšlíme společné aktivity, kde se naše práce proplétá a sníme o rodinné firmě. Nicméně jedná se o samostatné výtvory od každého z nás pod jednou střechou. Dohromady mohou být více rozmanité a zajímavější z pohledu ostatních.

Beata Vágnerová, Hen, Foto Graboś Dominika

Jak vypadá váš běžný pracovní den? Pracujete společně v dílně, na huti či jinde?

Daniel: Já jsem zavřený denně na brusírně. Když Beata ještě normálně pracovala, trávili jsem spolu na dílně celý den.

Beata: Můj pracovní den nyní závisí na našem malém šéfovi, ale občas se povede nějaké to lepení. Prozatím.

Danieli, tvé broušené práce jsou z masivního skla. Kde získáváš suroviny pro své výtvory? Spolupracuješ s nějakou hutí? A jak to je s materiálem u tebe Beato?

Daniel, Beata: Oba spolupracujeme s naším kolegou a přítelem Zdeňkem Kuncem při vzorování na huti. Díky této super spolupráci se máme v případě potřeby na koho obrátit. A pokud se jedná o jiné suroviny, kupujeme je od různých dostupných firem. Dokonce používáme i odpad, který najdeme.

Ještě počátkem letošního roku bych se odvážila říci, že českému užitému sklu se daří poměrně dobře a blýská se mu na lepší časy. Dnes, o pár měsíců později, vlivem koronavirové nákazy, je možné, že bude sklářství zase bojovat o přežití. Jak vnímáte současnou situaci na sklářské scéně a kam podle vás bude směřovat?

Daniel: Dnešek pro nás může být existenčním problémem, ale věřím, že po čase se budeme zase schopni vrátit do práce . Asi se nedá to samé úplně říci o velkých firmách. Mám strach, že jich mnoho skončí a s nimi i velká část českého skla.

Beata: Situace je všeobecně špatná, ne jen pro skláře, ale i pro všechny umělecké obory. Bojím se, že způsobí zánik mnoha míst ze sklářské mapy. Ale máme naději, že mnohým z nás se podaří vyjít z této krize bez hlubokého šrámu a po pandemii se všechno začne vracet do normy. Věříme, že budou mít lidé stále potřebu obklopovat se pěknými předměty. Možná je budou doceňovat více než kdy dřív.

Jaký byl první impuls pro rozhodnutí studia sklářství?

Daniel: V deváté třídě ještě nevíte co dělat v životě. Moje jediná starost byla, aby se do školy, co půjdu, nemusely dělat přijímačky. Na technologii skla jsem se dostal díky mému studijnímu průměru. Až později jsem objevil brusírnu skla a uměleckou tvorbu.

Beata: Po čtyřech letech studia keramiky jsem chtěla zkusit jiný materiál a jednou z možností bylo i sklo, tak jsem si řekla proč ne.

Jak jste se stali součástí projektu goodbyGlass?

Daniel: Jsem dlouholetý, troufnu si i říci kamarád Dagmary, a byl jsem u vzniku goodbyGlass. A rozhodně dát sklo do jejího projektu bylo snad to nejmenší, co jsem mohl udělat.

Beata: Přijela jsem na Huť František na rezidenční pobyt. Tam jsem byla Danielem a Dášou vtažena do tohoto projektu.

Jaký má podle vás tento projekt potenciál?

Daniel, Beata: Nejde ani tak o projekt, ale o tom, kdo za ním stojí. Dáša ho dělá ráda a ze srdce. Věnuje se mu na plno. Proto v něm vidíme oba potenciál.

Čím se v goodbyGlass prezentujete?

Daniel: Většina věcí, kterými se prezentuji, jsou užitné sklo. Zejména broušené vázy a nádoby. Dalo by se říci, že jsou to projekty, které jsou opakovatelné.

Beata: Já mám v goodbyGlass sochy z projektu ´mother of creatures´. Z názvu je zřejmé, že se jedná o skleněné příšery.

Jaké plány máte do budoucna?

Daniel, Beata: Hlavně ve zdraví přežít. A co se týká naší práce, tak jsme investovali do strojů a technologií. Rádi bychom rozšířili možnosti naší tvorby, jak pro nás samotné, tak pro širokou veřejnost.

Umělecký sklář, brusič a tavič Daniel Vágner (*1989) vystudoval v roce 2008 obor. Technologie skla na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě. Poté po dobu tří let navštěvoval ateliér Broušení skla, pod vedením Břetislava Nováka jr. a Ivany Houserové. Ve své tvorbě se zaměřuje především na tradiční řemeslné zpracování skla, které je charakteristické svou technickou precizností. Vytváří broušené sochy inspirované přírodními živly, ale i dekorované užité sklo. Za svou brusičskou práci získal v roce 2018 ocenění. V goodbyGlass se prezentuje broušenými vázami a nádobami.

Sklářská umělkyně Beata Vágnerová (*1991) pochází z Polska. Od roku 2018 žije se svým manželem a synem v České Republice. Vystudovala nejprve keramiku na umělecké střední škole v Kaliszu. V roce 2017 obhájila magisterský diplom v oboru Umění a Vzorování skla na Akademii výtvarného umění ve Wroclawi. Přes rok a půl pracovala v Manufaktuře Skla v Pucku, v rámci Puck Project, jako projektant i brusič skła. Začátkem roku 2019 absolvovala program AIR-Artist in Residence v Huti František. Kombinuje hutní sklo s aplikacemi na kahanu (flameworking) a vytváří jedinečné “roztodivně příšerky”. Věnuje se také skleněné tavené plastice a designu. V projektu goodbyGlass se prezentuje sochami z cyklu „mother of creatures“.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *