Petr Slavík: „Sklo je prostě úžasný materiál, který svým vnitřním vesmírem dokáže člověka pohltit na celý život.“

Umělecký brusič Petr Slavík (1987*), který patří k mladým průbojným autorům v broušení, se letos stal absolutním vítězem na brusičském sympoziu (GCWC) ve Světlé nad Sázavou. Není to ale určitě náhoda. Již v předchozích ročnících obsazoval vítězné příčky. Tvoří biomorfní motivy přísně geometrickými liniemi hranovaného skla. Jeho práce často stojí na pomezí užitého a volného umění. Společně jsme si povídali o tom, co rozhodlo o jeho sklářské cestě, o studiích, dílech i soutěžích, kterých se účastní. V rozhovoru se dozvíte také, jak vnímá sklo, jako materiál, co jej inspiruje a na čem momentálně pracuje.

rozhovor no.: 21

— jak se ze špíny všeho toho brusiva a leštiva

zrodí kus dokonalosti —

Momentálně patříš mezi výrazné a zajímavé mladé brusiče, o čemž vypovídají i tvoje úspěchy v různých soutěžích. Kdy ses rozhodl, že broušení skla budou tvá cesta?

Jsem rád, že si někdo myslí, že jsem mladý. Musím říci, že v poslední době se mi daří skvěle. Navíc se mi nedávno narodila krásná dcera, takže jsem spokojený po všech stránkách. K broušení jsem se dostal tak trochu náhodou. Myslím si ale, že člověk se pro tuto práci opravdu rozhodne, až když si vyzkouší stát každý den u stroje.

Čím tě tento způsob zpracování skla zaujal?

Vyžaduje sílu, cit a nekonečnou trpělivost. A je svým způsobem úžasné, jak se ze špíny všeho toho brusiva a leštiva zrodí kus dokonalosti.

Petr Slavík | Broušené sklo | foto: osobní archiv autora

Svůj zájem o sklo jsi začal rozvíjet již na škole v Kamenickém Šenově. Co tě vedlo k tomuto výběru?

O Kamenickém Šenovu jsem se dozvěděl až na burze škol. O sklářství jsem v té době neměl ani páru. Původně ze mě měl být kytarista. Ale výtvarné vlohy jsem měl už od malička. Hlásil jsem se na design světelných objektů, ale nakonec jsem přestoupil k brusičům. Pravděpodobně protože mi vedoucí dílen byl sympatický. To byla asi ta zásadní chvíle, která mě na dobro nasměrovala k broušení.

Petr Slavík | Broušené sklo | foto: osobní archiv autora

Pokračoval jsi na škole v Novém Boru a pak i na Univerzitě v Ústí nad Labem. Jak tě tyto různorodé školy a jejich přístupy formovaly, jak se lišily a v čem tě nejvíc ovlivnily?

Období po střední škole pro mě bylo všemožně komplikované. Studium jsem kombinoval s prací. Začal jsem trochu pracovat jako brusič nejdřív u pana Vladimíra Kleina, posléze u Aleše Zvěřiny a po odpoledních jsem chodíval ještě k Tomášovi Brzoňovi. Když to shrnu, tak v Novém Boru bylo studium zaměřené spíše na řemeslo, a v Ústí řekněme víc akademicky a teoreticky. Nakonec jsem se rozhodl zanechat studií, odejít zpět k řemeslu a pomalu jsem začal přemýšlet o vlastním podnikání. Rozhodně mi ale obě školy vštípily určité výtvarné zásady a pohled na umění jako takové.

Petr Slavík | Broušené sklo | foto: osobní archiv autora

Dokázal bys mi říci, jak se v rámci studia na těchto školách formoval tvůj osobitý styl?

Těžko říci. Myslím, že to bude spíš podvědomé. Ve škole by si měl člověk vyzkoušet co nejvíc experimentovat a objevovat různé techniky, byť jsou někdy slepé. I to k tomu patří. Moje současné věci vycházejí spíš z dovedností, které jsem si během let osvojil.

Co pro tebe sklo, jako materiál znamená?

Sklo je prostě úžasný materiál, který svým vnitřním vesmírem dokáže člověka pohltit na celý život. Může mít bezpočet tvarů, struktur, tvrdostí a barev. Existuje obrovská paleta technik jeho zpracováni. Přesto je sklářský průmysl v podstatě malý, a každý s každým se zná.

Petr Slavík | Broušené sklo | foto: osobní archiv autora

Jak bys sám za sebe charakterizoval svou tvorbu?

Tvořím biomorfní motivy přísně geometrickými liniemi hranovaného skla. Často stojím na pomezí užitého a volného umění. Hladinářské broušení je tvarově dost omezující, proto se snažím dopomáhat si lepením.

Co tě nejvíce inspiruje a kde bereš nápady?

Inspiruje mě příroda a umění, se kterým se denně při výrobě setkávám. Často ale nejprve vymyslím nějaký technologický postup, a teprve potom do toho dosazuji výtvarný nápad.

Petr Slavík | Broušené sklo | foto: osobní archiv autora

Broušení skla, zejména mohutnějších děl, je hodně fyzicky náročné. Jak dlouho v průměru trvá, než vybrousíš nějaké dílo, s kterým jsi spokojený?

To je dost různé. Opracování tvrdého skla, například optiky, nebo plochého skla, může být opravdu zdlouhavé. Co se váhy týče, tak má hladinářské broušení tu výhodu, že sklo se posadí na kotouč a tam si tak plave. Brusič tak nemá v rukou celou váhu, ale to neznamená, že to nemůže být náročné. Časově je to někdy až k šedesáti hodinám na jednom díle.

Získáváš suroviny pro svoje díla, nebo si je vyrábíš sám?

Sklo používám různé. Každé se hodí pro něco trochu jiného. Někdy si nechám nafoukat surovinu na huti, jindy použiji ploché sklo, nebo zbytky ze zakázkové výroby. A třeba při mistrovství světa GCWC surovinu velkoryse poskytuje přímo pořadatel.

Petr Slavík | Broušené sklo | foto: osobní archiv autora

Jak moc je pro tebe a tvá díla podstatná čistota skla? Můžeš využít vady na skle ve svůj prospěch nebo je pro výsledek důležitá opravdová čistota materiálu?

Čistota skla vždy byla velké téma. Osobně mě dost trápí, že se kolikrát při honbě za dokonalou surovinou spoustu skla vyhodí. Protože, když se vrství různé druhy skla, není už možné ho recyklovat. Když se člověk zamyslí nad tím, kolik to dá práce a kolik se při tom spotřebuje energie, nedává mi to v dnešní době, kdy se klade stále větší důraz na ekologii, příliš smysl. Takže se u svých věcí s nějakou bublinkou na kilogram skla prostě smířím. Spousta věcí to snese, a někde mě ty vnitřní vesmíry velice baví. Potom však taky vzniká spousta děl, která jsou založena na optice a kde prostě nesmí žádné větší nečistoty strašit. Ale zatím jsem ještě na té odlišnosti nic nepostavil.

Petr Slavík | Broušené sklo | foto: osobní archiv autora

Sbíráš jedno ocenění za druhým. Ráda bych zmínila například tvé dílo Artyčok, s kterým jsi vyhrál na brusičském sympoziu ve Světlé nad Sázavou. Přiblížíš mi, jak vznikalo? A co pro tebe toto ocenění znamenalo?

Jsou to na huti, z ruky foukané silnostěnné koule. Každá trochu jinak velká, trochu jinak šišatá. Poté se z nich vybrousí různé pravidelné mnohostěny. Nakonec se na tyto stěny přilepí vhodně velké nálepy a vznikne tak pokaždé trochu jiný květ, či Artyčok. Je to pro mě první komplexnější dílo, za kterým si stojím od začátku do konce na sto procent. Moc mě potěšilo, že kromě profesionální poroty, ocenila mé dílo na Umění a řemesle stejnou měrou i veřejnost.

Petr Slavík | Broušené sklo | foto: Stanislav Peluch

Letos v červnu si zase získal 2. Místo v GCWC (Glass Cutting Word Cup Sympozium Skla), což je setkání a soutěž sklářských brusičských mistrů pořádané firmou Bohemia Machine ve Světlé nad Sázavou. S jakým dílem ses zúčastnil a jak bys hodnotil tento ročník soutěže?

Letos jsem se zúčastnil s objektem Obelisk ve volné tvorbě. Zde jsem trochu zaexperimentoval s pokovením skla. Inspirací mi byly sci-fi romány, kde po sobě nechávali zaniklé civilizace plout vesmírem jakési pomníky své bývalé existence. V povinné tvorbě jsem uspěl se setem na whisky, který by snad v bližší době měla začít vyrábět jedna česká firma. Letošní ročník byl dost specifický, protože kvůli koronaviru tvořil každý ve své dílně a mohl věnovat všemu dost času. Jiné roky se vše musí stihnout za den. Přesto počet účastníků stoupá, což je skvělé. Doporučuji to každému.

Petr Slavík | Broušené sklo | foto: sklářské muzeum Novy Bor

Co je pro tebe motivací na těchto soutěžích a čím jsou podle tebe přínosem pro sklářkou tvorbu a řemeslné broušení skla? Žádná podobná soutěž v tomto oboru se na českém území nepořádá.

Energie, kterou soutěži sklárna BOMMA věnuje, je dech beroucí. Tím, že se účastním a tvořím, se snažím svým způsobem přiložit ruku k dílu. Navíc je to pro mě čas, kdy se mohu věnovat svým nápadům, které se mi během roku honí hlavou. Myslím, že je to úžasná šance pro všechny výtvarníky i řemeslníky, aby se trochu zviditelnili, a poznali se z lidmi z oboru. Letos jsem třeba seděl u piva s Rakušanem, Polákem a Bulharkami, což mi přišlo vzhledem k pandemii úžasné.

Jak bys hodnotil současný stav svého oboru a kam se vyvíjí?

Myslím si, že sklářství u nás opatrně vzkvétá. Vnímám to tak alespoň podle toho, jak si u mě v dílně lidé podávají dveře.

Petr Slavík | Broušené sklo | foto: osobní archiv autora

Kdy a jak ses dozvěděl o projektu goodbyGlass a jaký má podle tebe potenciál?

O projektu goodbyGlass jsem se dozvěděl od své spolužačky z FUD Dagmar Petrovické. Myslím si, že je to skvělá platforma, jak pro začínající, tak i zavedené autory. Ale hlavně pro zákazníky, kteří zde mohou zakoupit opravdu kvalitní české umění a design za férovou cenu.

Petr Slavík | Broušené sklo | foto: osobní archiv autora

Představil bys mi nějaké nové projekty, na kterých momentálně pracuješ a co plánuješ dál?

Momentálně jsem zavalen prací. Narodila se mi krásná dcera a ještě jsem začal jezdit na elektrických koloběžkách. Takže mi moc času nezbývá. Ale kromě svých autorských věcí, plánuji jeden tajný projekt s věhlasným výrobcem hudebních nástrojů, ale zatím je to v plenkách, tak mi držte palce.

Umělecký brusič skla Petr Slavík (1987*) vystudoval SUPŠS v Kamenickém Šenově. Pokračoval na škole v Novém Boru a pak i na Univerzitě v Ústí nad Labem. Po praxi ve sklářských firmách a ateliérech se usadil ve své brusičské dílně v Novém Boru, kde se věnuje své autorské tvorbě i zakázkové výrobě. Díky svému osobitému stylu i tvrdé práci, sbírá jedno ocenění za druhým. Od roku 2015 se účastní brusičských sympozií (GCWC) ve Světlé nad Sázavou, na nichž každoročně obsazuje stupně vítězů. V roce 2019 se stal například vítězem s dílem Artyčok. Letos vyhrál první místo v kategorii ruční broušení povinná tvorba, druhým byl v kategorii Volná tvorba a zároveň se s největším možným počtem hlasů stal Absolutním vítězem. Momentálně pracuje zejména na svých autorských projektech.

Líbí se vám naše rozhovory se sklářskými umělci? Zajímáte se o dění v současném českém skle? Pokud byste chtěli podpořit naší aktivitu, abychom vás nemuseli i nadále zatěžovat reklamou, budeme rádi za jakýkoliv příspěvek na podporu našeho blogu i dalších činností.

Přispět můžete na toto číslo účtu: 670100-2215867698/6210.

Všem vám moc děkujeme a doufáme, že i v nepřízni této doby budeme moci dále pokračovat v naší práci a v tom co nás baví. Rádi bychom po skončení pandemie zase navázali na naše pop-up akce, výstavní činnost i zážitkové exkurze.

V případě jakýchkoliv dotazů nás neváhejte kontaktovat.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *