Martina Štědrová: „Jsem ráda, že vždy zůstane na skle stopa, která tím dodává hodnotu ruční práce a originalitu.“

Rytí skla má v českých zemích zaslouženě své místo. Tentokrát jsme v našem rozhovoru vyzpovídali sklářku Martinu Štědrovou (*1985), která vytváří rytiny do skla již od střední školy. Vyprávěla nám o její zkušenosti s tvorbou pod taktovkou světově proslulého pedagoga, špičkového rytce Jiřího Harcuby. Povídali jsme si o způsobu, jakým se sklem pracuje, čím je rytí do skla specifické a jaké místo zaujímá na české i světové výtvarné scéně. Nakousli jsme ale i velkou dobu úpadku českých skláren na přelomu století, která její práci dost ovlivnila. Přečtěte si s námi více o této sklářské rytečce, která se nebojí výzev a zkouší stále nové přístupy.

rozhovor no.: 25

— tvárný materiál s velkými možnostmi —

Pocházíš ze sklářské rodiny. Už tvůj dědeček pracoval se sklem, pak tvůj táta. Proč ses rozhodla pokračovat v rodinné tradici i ty?

V našem rodě jsem již pátou sklářskou generací. Sklo mě obklopovalo všude kolem mě. Viděla jsem, jak děda pracuje na kahanu, vyrábí skleněné figurky, nebo jak dokáže ze skleněných trubiček vyčarovat houpacího čápa. Jako malá jsem také pomáhala tátovi v dílně. Vyzkoušela jsem si u něj práci s vitrážemi i s lehaným sklem neboli fusingem. Občas mě brával s sebou na služební cesty po nejrůznějších sklárnách. To byl asi ten důvod, proč mě sklo víc a víc lákalo a rozhodla jsem se ho jít studovat.

Co pro tebe sklo, jako materiál znamená?

Líbí se mi, že je sklo možné dále tvarovat a zušlechťovat. Lze jej propojovat s dalšími materiály a navíc se díky němu dá mnoho vyjádřit. Sklo svými vlastnosti dokáže podtrhovat nejen interiér a exteriér, ale třeba i náladu. Vnímám ho zejména jako tvárný materiál s velkými možnostmi.

Vybrala sis obor rytí skla na Uměleckoprůmyslové sklářské škole v Železném Brodě. Co pro tebe bylo rozhodující při vybírání střední školy a následně tohoto oboru?

Do této školy chodil děda i táta. Z toho důvodu byla mou první a vlastně i jedinou volbou. Více než technologie skla mě ale zajímala umělecká tvorba. Z nabízených výtvarných oborů jsem se rozhodovala mezi malírnou, brusírnou a ryteckou dílnou. Zpětně jsem ráda, že jsem si zvolila rytinu.

Co pro tebe bylo v tomto tvůrčím prostřední známé sklářské školy nejdůležitějším přínosem a jak zpětně na studium vzpomínáš?

Škola mi dala hodně informací z dějin umění i technologie skla. Na dílně jsem se naučila základy tohoto starého řemesla, jak tvořit návrhy a dále s nimi pracovat. Velkým přínosem pro mě byla práce na měděných kotoučích, které se dnes již přestávají pomalu používat. Mimo odborné znalosti jsem na sklandě potkala spoustu skvělých lidí, z nichž vzešli i moji nejlepší přátelé. Když si vzpomenu, co všechno jsme podnikali a zažili, hned bych se tam vrátila.

Jaké je podle tebe postavení sklorytectví vedle ostatních sklářských technik? Čím je výjimečné?

Rytí skla je prastará technika zušlechťování skla a vyžaduje celoživotní trénink a učení. Rytí má mnoho podob a technik. Užívá se při něm mnoho brusných a leštících materiálů. Jednu chvíli se mi zdálo, že rytí skla upadá.  Vypadalo to, že je to způsob zpracování skla, na který lidi zapomněli, a už se mu nechce nikdo věnovat. Naštěstí se rytectví nenechalo utlačit novodobými strojovými technikami a díky různým sympoziím, soutěžím i autorské tvorbě, se prodralo zase na světlo. Nejen u nás ale i v zahraničí je hodně skvělých umělců. Jsem ráda, že se k tomuto typu dekorování skla zase vrátila hodnota a uznání.

V době studia na střední škole jsi využila skvělou příležitost a celé léto jsi strávila na sklářském sympoziu ve Frauenau v Německu. Mimo jiné jsi mohla pracovat pod taktovkou světově proslulého pedagoga, špičkového rytce Jiřího Harcuby. Jak vzpomínáš na tuto výjimečnou zkušenost a čím tě Harcuba nejvíc ovlivnil?

Z našeho ročníku nás bylo jen pár, kdo využil možnost se dostat na zahraniční stáž. Bild-Werk ve Frauenau je umělecké centrum, ve kterém působí zahraniční umělci a špičky v nejrůznějších oborech. Bylo to obrovské štěstí, že jsem tam mohla odjet a hlavně se tam setkat s mistrem Jiřím Harcubou. Bylo skvělé ho sledovat při práci a učit se od něj. Pod jeho vedením jsem ztvárňovala nejen vlastní témata, ale měla jsem možnost si vyzkoušet rýt motivy též legendárního rytce Dominika Biemanna. Zde jsem se také poprvé setkala s tisknutím grafiky z rytých štočků. Přímo od pana Harcuby jsem dostala na památku i několik jeho grafik. Mám je vystavené doma a kdykoli na ně pohlédnu, vrací mě to zpátky do Frauenau.

Po studiu jsi zamířila do Karlových varů a začala pracovat jako rytec skla pro sklárnu Moser. Co tě k tomuto rozhodnutí přivedlo? Jaká to byla pro tebe zkušenost?

Pokračovat v dalším studium mě nelákalo. Chtěla jsem se zaměřit na řemeslo a získat zkušenosti a praxi. Využila jsem nabídky pracovat v rytecké dílně sklárny Moser, což bylo přesně to, co jsem potřebovala a hledala. Celkově jsem tam strávila osm let. Naučila jsem se mnoho nových věcí, viděla mistry rytce při práci a také poznala, že za tak krásným řemeslem je mnoho dřiny, úsilí i neúspěchů. Musela jsem se postupně vypracovat, abych získala lepší a zajímavější motivy k rytí a i si něco vydělala.

Zažilas velkou dobu úpadku českých skláren na přelomu století. Jak se tě tato nepříznivá situace dotkla v osobním i pracovním životě? Byl to i důvod pro tvůj odchod z Moseru a z Karlových varů?

V době krize jsem byla již těhotná se svou první dcerou. Manžel, který také pracoval na rytecké dílně v Moseru, zůstal na šedesáti procentech platu, což bylo pro mladou rodinu s hypotékou opravdu krizové období. Tato situace trvala poměrně dlouho a nebylo v našich silách ji ustát. Byl to důvod odejít nejen z Moseru, ale i ze západních Čech. Ze školy jsem odcházela s představou o rytí skla, jako prestižním a úspěšném oboru a nikdy by mě nenapadlo, co se může stát a jak mě a mou rodinu krize sklářství může poznamenat. Musím ale zmínit, že ačkoliv to byla doba opravdu zlá, dalo se díky ní získat levně rytecké vybavení. Pořídila jsem si tehdy svůj první rytecký stroj a základní výbavu kotoučků.

V době ekonomické krize českých skláren ses vrátila se svou rodinou do rodného města Sázavy, které je se sklářstvím také velmi úzce propojené. Začala jsi pracovat ve sklárnách Kavalierglass. Přiblížíš mi, co jsi tam dělala?

V Sázavě jsme si našli bydlení a nastoupili do skláren. Fabrika se zabývá jiným druhem skla a jinou technologií než Moser. Dostala jsem práci jako technická kontrola jakosti skla. S uměleckým zpracováním to nemělo společného nic, ale byla to velká zkušenost a možnost poznat vady skla a jeho strojové zpracování. Poznání vad skla v praxi je velkým pomocníkem a výhodou skláře. Poté jsem měla příležitost prohloubit si znalosti o skle jako technolog tavení a přípravy surovin.

Jak jsem zmínila, Sázava je se sklem hodně propojená. Kromě skláren Kavalierglass, je tu i od roku 2014 otevřeno Centrum sklářského umění Huť František, které dokumentuje českou sklářskou tradici. Jakým způsobem se v tomto centru zapojuješ?

Huť František se zaměřuje na umělecké sklo a já cítila, že je to možnost, jak se zase vrátit k uměleckému sklu. Spolupráce s Dášou Petrovickou, která v té době začala pracovat na Huti a se kterou se znám ze železnobrodské školy, nastartovala externí spolupráci formou ukázek rytí na rytecké dílně, vedení kurzů pro veřejnost zaměřené na rytí a gravírování skla.

Ačkoliv jsi byla několik let s dětmi doma, rozhodně si nezahálela. Kromě autorské tvorby, vedení kurzů pro děti i dospělé jsi založila neziskovou organizaci Spolek Fakt-Um. Přiblížíš mi, o co přesně jde?

Společně s několika kamarádkami jsem měla potřebu si trochu usnadnit cestu k prodeji našich výrobků, proto jsme založily Spolek Fakt-Um, který pomáhá drobným řemeslníkům ukázat jejich tvorbu a trochu je prezentovat. Už je to deset let od založení a jsem pyšná na všechny akce, jarmarky i výstavy, které jsme zorganizovaly.

Momentálně pracuješ v Sázavském klášteře, ale sklu se tu, ač okrajově, věnuješ také. Jakým způsobem?

Po druhé rodičovské dovolené jsem potřebovala změnu a vrátit se zase do továrny se mi nechtělo. Využila jsem nabídky pracovat pro klášter jako edukační pracovník. Vytvářím pro děti interaktivní trasy klášterem a středověké dílny. Protože ke klášteru patří i sklo, oprášila jsem zkušenosti z dílny mého táty, a vedu zde workshopy pro veřejnost, kde si návštěvníci vytváří vitráže technikou Tiffany.

Proč ses stala součástí projektu goodbyGlass a jaký má podle tebe potenciál?

Je dobře, že vzniklo místo, kde se prezentují mladí sklářští výtvarníci. Líbí se mi možnost prohlédnout si nejen úchvatná díla, ale také poznat samotné umělce díky takovýmto rozhovorům. Byla jsem potěšena, když mě Dáša Petrovická zahrnula do této skupiny. Držím projektu palce.

Čím se v goodbyGlass prezentuješ?

Na stránkách goodbyGlass mám čtyřdílnou sadu vysokých sklenic z olovnatého křišťálu, které jsou dekorovány rytinou. Motivem jsou velmi jemné klasicistní sítě. Také zde mám velkou černou mísu s rytinou šupinaté dračí mandaly.  

Jak bys popsala svou autorskou tvorbu?

Zabývám se více technikami, například rytí skla, fusing, pískování a gravírování, vitráže Tifanny i skleněnou mozaikou. Vlastní tvorba mě zatím neživí, proto tvořím, když mám náladu nebo na zakázku.  Mám sešit, kam si zapisuji a zakresluji nápady, které postupně hodlám realizovat. Nejsem vyhraněná a nemám jeden směr. Rozhoduji se na základě výzvy a pocitu. Nebojím se kombinovat techniky ani materiály. Někdy se vrhnu na nápojové sklo a dekoruji ho rytím, jindy mám chuť na větší a těžší kusy skla a vytvářím lehané spékané mísy. Jsem ráda, že vždy zůstane na skle stopa, která tím dodává hodnotu ruční práce a originalitu.

Co tě inspiruje?

Inspiraci hledám v myšlenkách, náladě a svém okolí.

Jak moc tebe a tvou práci ovlivnila covidová pandemie?

Tato doba je nelehká a určitě se promítá, kde může. Nezahálím a hledám další cesty zpracování skla. Odhodlala jsem se a do svého ateliéru pořídila průmyslový CO2 laser. Řekla jsem si, že doba jde dopředu a já se budu muset dříve nebo později přizpůsobit poptávce a trhu. Vidím v něm velkého pomocníka. Nabízí mi totiž další možnosti dekorování skla a také možnost práce i s jinými materiály. Zjistila jsem, že pracovat i s jinými materiály mi pomáhá udržovat si odstup a nadhled sklářské tvorby.

Co plánuješ do budoucna a na co se můžeme těšit?

Jak jsem zmínila, ráda kombinuji různé techniky. Mám mnoho nápadů a ráda bych si je zrealizovala. Snažím se koukat na svou tvorbu s nadhledem a dělat si touto prací radost. Takže uvidíme, jak to dopadne.

Sklářka Martina Štědrová (*1985) se zabývá zejména rytím skla, které vystudovala na Uměleckoprůmyslové sklářské škole v Železném Brodě. Po studiu začala pracovat jako rytec skla pro sklárnu Moser, kde strávila osm let. V době ekonomické krize českých skláren se vrátila se svou rodinou do rodného města Sázavy, které je se sklářstvím také velmi úzce propojené. Byla zaměstnaná ve sklárnách Kavalierglass, jako kontrolor jakosti skla a technolog tavení a surovin. Momentálně pracuje v Sázavském klášteře, kde vede edukační programy. Spolupracuje s Centrem sklářského umění Huť František, kde vede workshopy rytí skla. Mimo jiné je zakladatelkou Spolku Fakt-Um a je součástí projektu goodbyGlass.

Líbí se vám naše rozhovory se sklářskými umělci? Zajímáte se o dění v současném českém skle? Pokud byste chtěli podpořit naší aktivitu, abychom vás nemuseli i nadále zatěžovat reklamou, budeme rádi za jakýkoliv příspěvek na podporu našeho blogu i dalších činností.

Přispět můžete na toto číslo účtu: 670100-2215867698/6210.

Všem vám moc děkujeme a doufáme, že i v nepřízni této doby budeme moci dále pokračovat v naší práci a v tom co nás baví.

V případě jakýchkoliv dotazů nás neváhejte kontaktovat.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.