Lukáš Houdek „Zákazník si ode mě nekoupí jen pěkné sklo. Koupí si s ním i jeho duši, kterou jsem mu dal.“

Sklo je velmi zajímavý a tvárný materiál. Skýtá spoustu možností ke zpracování a různým kombinacím. O možnostech spojení skla a kovu jsme si povídali se sklářským umělcem Lukášem Houdkem, který ve své tvorbě rád využívá sklo, nerez a zlato. Stylem si rád hraje s odkazy na popovou kulturu a kombinací různých souvislostí. Kromě jeho potřeby experimentovat jsme během rozhovoru zjistili, co momentálně tvoří, kde se inspiruje a proč je podle něj důležité tvořit díla s duší.

Lukáš Houdek | foto yrka pictured prague

Studoval si na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Co ti toto studio dalo nebo naopak vzalo, když se na něj koukneš do zpětného zrcátka?

Umprum byla pro mě zásadní. Hlavně v kombinaci Ronyho. Osvojil jsem si tam vlastní výtvarný jazyk.

Pracuješ zejména se sklem. Co pro tebe, jako materiál, znamená?

Sklo je skvělé. Je fantastické! Ale díky bohu nepracuji jen s ním. Je to totiž velmi náročný materiál. Vlastně je to pěkná kurva. Na štěstí pracuji i s kovy, především s nerezovou ocelí. A to díky bráchovi a jeho kamarádovi, kteří před šestnácti lety založili firmu HG atelier. To se pak teprve dají dělat skvělé věci, zvlášť když do toho napereš kabely, trafa, spínače, žárovky a tak dále.

Lukáš Houdek, Bubbles | foto Ondřej Pomykal

Vzpomeneš si, kdy ses rozhodl, že sklo bude hlavní součástí tvé umělecké kariéry?

Bylo to asi na učilišti v Novém Boru. Sklo mě sice okouzlilo už jako dítě, ale teprve tam jsem si řekl, že v něm chci být dobrý.

V čem si myslíš, že nyní tkví síla skleněného designu a řemesla?

Podle mě tkví v posedlosti sklářů pokračovat v tvorbě a taky v tom, že tady v Novém Boru jsme schopni udělat snad cokoli ze skla. Sklo je velmi tvárný materiál.

Jak jsi již zmínil, propojuješ sklo a jiné materiály, zejména kov. Co tě na této kombinaci tolik láká?

Myslím si, že kombinace technik a materiálů skýtá ještě mnoho možností, které doposud nebyly objeveny. Jak praktické, tak vizuální. Je velká zábava kombinovat materiály, druhy povrchů, tvarů a barev a hledat tu správnou a dokonalou kombinaci. Sklo je krásný, ale když používáš jen jednu technologii a jeden materiál, je to děsná nuda. Pro mě je důležité experimentovat.

Lukáš Houdek, whiskovka Cube | foto archiv autora

Podle toho, co jsem viděla z tvé práce, usuzuji, že si rád pohráváš i s odkazy na pop kulturu a tvá díla nepostrádají nadsázku a vtip. Jak bys svou tvorbu popsal ty?

Tohle už je taková definice, která mě doprovází několik let. Někdo to někdy řekl nebo napsal, a je to výstižný. Je to celkem pravda. Hlavně tam musí být energie a sranda. Zákazník si ode mě nekoupí jen pěkné sklo. Koupí si s ním i jeho duši, kterou jsem mu dal. Jsou to ty „produkty,“ které zvyšují kvalitu života a zpříjemňují ho.

Co se velikosti týče, mimo užitkového designu se věnuješ i prostorovým instalacím, viz světelný projekt Armstrong. Jak se tyto dva přístupy v tvé tvorbě prolínají, nebo naopak oddělují? Jaký způsob seberealizace tě baví víc?

Armstrong je můj poslední a největší světelný objekt. Navrhoval jsem ho s bráchou a vyrobili jsme si ho sami ve studiu. Každá jeho část mi prošla rukama. Díky tomu jsem měl naprostou kontrolu nad každým detailem. Je to dost komplexní metodika navrhování, protože i během výroby lze zdokonalit design. Práce s materiálem mi doplňuje představivost. K instalacím se člověk samozřejmě musí dopracovat a to je ta nejzábavnější část. Ta možnost pracovat s větším objemem.

Armstrong galerie

Které dílo z tvého portfolia tě podle tebe nejvíc vystihuje a proč?

Vitonka je asi moje nejikoničtější a nejzásadnější dílo. Je úplně první, které vzniklo na základě mých nově nabitých výrazových prostředků na UMPRUM. Tím myslím propojení sklářských technologií a tématu české pivní kultury a českého národa, který se chce srovnávat se světem a hlavně se západem. Je to dílo, které se i teď po letech stále vyvíjí. Zajímavé je, že nevzniklo účelově, ale velmi spontánně a přirozeně na základě mého experimentování se sklem.

Na webu mě zaujal popis tvé filosofie. Píšeš tam, že si chtěl být jako Modigliani, koupil sis o něm knihu a dozvěděl ses, že chtěl být jako Velasquez. Ten zas chtěl být jako Botticelli a ten zas jako Michelangelo. Co tím chceš říci? A kým bys tedy vlastně chtěl být? Možná jsi právě díky své torbě sám sebou. Jak to momentálně vnímáš?

On to vlastně řekl Robert Vano. A pointou je, že každý někoho kopíroval a na konec si každý vytvořil svůj vlastní styl. To se tak vlastně říká, když dva dělají totéž, není to totéž. A mně se tenhle přístup líbí. Nebát se a tvořit. Být otevřený všemu.

Lukáš Houdek, Vittonka | foto archiv autora

Jak jsi již zmínil, spolupracuješ se studiem HG ATELIER DESIGN, který založil tvůj bratr Filip Houdek. Co tvoříte a jak spolupráce probíhá?

Směr a koncept HG ateliéru bezesporu udává Filip, nicméně je to zejména o týmu vybraných lidí, kteří spolu spolupracují. Je to takový řetěz. Pokud jeden vypadne, jsou problémy. Jeden udělá chybu, odnesou to ostatní s ním. Jsme tým, jehož jádro tvoří osm lidí a pak spřízněné kooperace. Poslední tři roky se nám daří více zaměřovat na custom projekty nejvyšší kvality. Bohužel součástí jsou smlouvy o mlčenlivosti, takže fotografie a více informací poskytnout nemohu, ale soutěžíme na trhu se společnostmi, které jsou považovány za špičku v oboru, například Lalique.

Mimo jiné ses stal součástí projektu goodbyGlass. Jak si se o něm dozvěděl a proč ses rozhodl skrz něj prezentovat?

Pokud vím, tak goodbyGlass založila Dáša, moje spolužačka z vejšky. Je moc příjemné dělat s někým komu můžeš věřit. Stavět obchod na důvěře je oldschool, ale je to fajn. A jinak to asi nejde. Pokud někomu nedůvěřuješ, ani smlouva ti nepomůže.

Lukáš Houdek, Bubbles | foto Anna Pleslova

Proč si myslíš, že má goodbyGlass potenciál a co nového podle tebe na český trh přináší?

GoodbyGlass má samozřejmě potenciál, už jen pro ten skvělý název. Navíc nabízí kvalitní produkty.

Na čem momentálně děláš, pokud to také není tajné?

Právě jsem dodělal návrh nápojového servisu Pearls pro značku Luvini. Je to kompletní nápojový servis pro italská vína, inspirovaný, jak jinak, než perličkami šumivého vína. Je pro mě důležité hledat souvislosti. A ve firmě máme rozděláno spousty projektů a kupodivu to nejsou jen svítidla. Je to záležitost interiéru, ale konkrétně víc nebudu prozrazovat.

Co máš v nejbližší době v plánu? Chystáš nějakou výstavu nebo jinou prezentaci tvých děl?

Jednáme o prostorách v několika zahraničních galeriích, kde bych velice rád pokračoval s projektem GlassBrothers. Momentálně se ale soustřeďuji na projekty, které právě probíhají a přinášejí finance. Ale ani to není zlé. Docela rád jednám s klienty a zpracovávám jejich touhy. Hledám balanc mezi mou představou a tou jejich. Mnohdy i to je velmi inspirativní. Jindy je to zážitek. Když si pozveš klienta k sobě do ateliéru a za chodu vymýšlíš, co by se k němu domů hodilo, je to takový brainstorming. Když je představa trochu hmatatelná, hodíme to do 3D a velice rychle se domluvíme na konkrétní podobě objektu. Tohle jednání je skvělé. Ušetříš si osm dalších schůzek a padesát emailů. Často je k tomu samozřejmě nutná nějaká příprava, rešerše, koncept, nějaká kostra, na kterou nabaluješ další věci a nápady.

Lukáš Houdek, Karel Malich chandelier | foto archiv autora

Kdo je pro tebe ze současných sklářských výtvarníků inspirací a čím tě zaujali?

Moje holka Yulin, pracuje na krásných projektech a instalacích. Teď dodělala dlouho rozpracovanou kolekci svítidel Earringlamps inspirované perlovými náušnicemi. Inspirací mi jsou také nesklářští umělci, jako například Picasso, Alexander Calder, Marcel Duchamp, ale klidně i Freddie Mercury. Musím zmínit i Ingo Maurera a Karla Malicha. To byli umělci s velkým U!

Kde jinde hledáš inspiraci pro svá díla a jak dlouho trvá cesta od nápadu k realizaci?

Inspirace se dá najít kdekoliv. V sauně, při běhání, během konverzace s přáteli, se skláři, s klientem s kýmkoliv. Na dovolené, při cestě z práce nebo do práce. Pravdou je, že mě málokdy něco napadne v práci. To je velmi zvláštní, když tak o tom přemýšlím. Záleží na stavu mysli a na daném momentu situace. Inspirace je v podstatě všude kolem tebe, ale to samozřejmě nestačí. Umění je o inteligenci. O tom, jak to sama zpracuješ. A cesta k realizaci, tak aby dílo splňovalo mé očekávání, je minimálně na několik týdnů až měsíců.

A poslední otázka, jak svou tvorbu vidíš do budoucna? Máš nějaký sen, který by sis chtěl v tomto ohledu splnit nebo zrealizovat?

Alfa Romeo 4C.

Lukáš Houdek (1988 *) vystudoval Vysokou uměleckoprůmyslovou školu v Praze, ateliér skla Ronyho Plesla. V současné době spolupracuje zejména se studiem HG ATELIER DESIGN v Novém boru. Ve své umělecké práci rád využívá kombinaci různých materiálů, zejména kovu a skla. Rád hledá nové možnosti zpracování technologií. Zaměřuje se na témata pop kultury a parodie. Zabývá se i dalšími projekty, například GlassBrothers nebo goodbyGlass. Více informací naleznete na jeho webu.