Jiří Suchý: „Snažím se vyprávět příběhy tak, aby lidé přemýšleli nad podstatou toho, co vidí a probudilo to v nich nějaké emoce.“

Pro skláře a mnohostranného výtvarníka Jiřího Suchého (*1972) je nejpodstatnější vyvolání emocí a pocitů u diváků. Umění je podle něj hlavně o příbězích, které díky své rozsáhlé tvorbě může vyprávět. V našem rozhovoru jsme si povídali o jeho studiích a vlivech, které jej nejvíce formovali. Probrali jsme tavenou plastiku i foukané sklo, kterým se intenzivně věnuje. Rozebrali jsme smysl a cíl jeho tavených plastik z poslední doby, které jsou hodně zaměřena na ženství. Nevynechali jsme ani jeho expresivní část vyjádření malbou, v níž využívá speciální techniku. Pomocí horkého skla odebraného přímo ze sklářské pece pod jeho rukama vznikají improvizované a velmi emoční obrazy. Přečtěte si více o tvorbě výtvarníka, který vyvolává v divácích silné emoce a myšlenky a nebojí se jít koncepčně hodně do hloubky.

rozhovor no.: 26

— sklo má na rozdíl od jiných materiálů jednu významnou vlastnost navíc —

Tvoje tvorba má opravdu široký záběr. Věnuješ se tavené plastice, foukanému sklu, vytváříš obrazy malované horkým sklem a akrylovými barvami. Tvé tvůrčí nasazení zasahuje i do designu a fotografie. Cítíš se spíš jako sklář, designér, fotograf nebo umělec?

Já o tom takhle nepřemýšlím. Asi jsem vždy tím, co zrovna tvořím. Spojil bych to všechno pod slovo umělec. Umění je o příbězích a pocitech. Pokud ani jedno není, vznikne jen kýč. Dokonce ani technická dokonalost nenahradí myšlenkovou prázdnotu. Já se snažím vyprávět příběhy tak, aby lidé přemýšleli nad podstatou toho, co vidí a probudilo to v nich nějaké emoce.

Jaká část tvorby je pro tebe nejpodstatnější a převažuje?

Určitě převažuje sklářská tvorba.  Je to však dáno spíše tím, že je časově a technologicky nejnáročnější. Nejpodstatnější pro mě je ale vždy právě to, co v daný moment tvořím.

Základ pro práci se sklem jsi získal na střední sklářské škole v Novém Boru. Pak následovala studia na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Co nejpodstatnějšího sis z tohoto období odnesl a v čem tě toto tvůrčí prostřední formovalo?

To by byla asi hodně dlouhá odpověď, kolik že to máme času? Zkusím to zestručnit. Tvořil jsem již od mala. V dětství to bylo v Lidové škole umění a poté jsem chtěl jít na střední keramickou školu do Bechyně. Jenže tehdy, za bývalého režimu, si mě na základní škole vybrali náboráři z vojenské školy. Těm jsem se vzepřel a odmítal jsem s nimi jezdit na exkurze, i když by to byla příjemná ulejvárna z vyučování. Tím jsem se ale zároveň vzepřel i socialistickému zřízení. Bylo my řečeno, tedy mé matce, ať na Bechyni zapomenu, že o to už se postarají. A tou dobou náhodou přijeli do školy i jiní náboráři, tentokrát ze sklářské školy v Novém Boru, kde nově otevírali maturitní obor uměleckořemeslné zpracování skla. To už jsem jel na exkurzi dobrovolně. A byla to láska na první dobrou. Bylo rozhodnuto a tím to vše vlastně začalo. To co následovalo, bylo, stejně jako život, o získávání zkušeností, učení se, naslouchání, vlivech, o ztrátách, o zrání i o „moudření“, které je vlastně nedosažitelné.

Jiří Suchý | DNA | foukané sklo | foto: VektorG

Mohl jsi zkušenosti získávat přímo od mezinárodně uznávaného architekta a skláře Bořka Šípka a také významného českého architekta a designéra Jiřího Pelcla, kteří byli na UMPRUM tvými profesory. Jak se jejich přístup k tvorbě a sklu lišil a co důležitého ti každý z nich předal?

Nebylo to ani tak o získávání zkušeností od těchto osobností, ale hlavně o způsobech přemýšlení, které mi ukazovali. Nikdy mi neříkali, co mám nebo nemám udělat, nebo jak mám myslet. Každý z nich měl samozřejmě svůj specifický přístup.

Ale tím prvním, kdo mě začal ovlivňovat, byl výtvarník, a toho času můj učitel dějin umění a navrhování na střední sklářské škole, Jan Vobr. To byl bohém každým coulem. On neučil, ale vyprávěl příběhy. 

Bořek Šípek byl také velký bohém, zároveň introvertní extrovert. Ale když tě pustil k sobě do bubliny, tak se k tobě choval jako otec i kamarád, což jsem poznal v jeho studiu v Amsterdamu. Tam se má třídenní návštěva změnila v několikatýdenní intenzivní stáž a party v jednom. Jeho subjektivní pocity nikdy neovlivnily jeho objektivní hodnocení. Dokázal říct: „Mně se to nelíbí, ale je to vynikající.“ Další věc byla, že Bořek neučil.  On se ptal. A bylo jen na mě, jestli pochopím smysl jeho otázek spíše, než otázku samotnou. Neříkal, co je dobře a co špatně, ale ptal se „proč“. Proč dělám toto a takto? Nikdy toho moc neřekl, ale stačila jediná otázka, a pokud sis odpověděla, naučila ses toho velmi mnoho.

Jiří Pelcl byl zase v některých ohledech opak Bořka. Více vysvětloval, více se nám věnoval, více zařizoval, ale hlavně měl odlišný, více technický pohled na svět. Byl nohama hodně na zemi, což je u architektury a designu také potřeba.

 A pak bych rád zmínil ještě jednoho důležitého člověka, který mě velmi ovlivnil. Oponent mé diplomové práce byl Stanislav Libenský. Měl jsem tu čest s ním mou práci konzultovat a probírat více než půl roku. Za tu dobu mi důležitých otázek nakladl na léta dopředu. Malý velký muž, velký charismatik. Vždy mi říkal „Udělejte si to jednoduchý, složitej je život.“ A je pravda, že nejsilnější díla jsou ta, která vypadají jednoduše. Což je na jejich tvorbě paradoxně to nejtěžší.

Jiří Suchý | Pecco | foukané sklo | foto: Vektor G a Vladimír Tichý

Ještě než se dostaneme k tvojí samostatné tvorbě, ráda bych zmínila i tvou pedagogickou činnost v Novém Boru na střední sklářské škole, kde jsi v průběhu třinácti let vyučoval. Co tě přivedlo k práci pedagoga a jak na toto období vzpomínáš?

Učit jsem začal hned po vysoké škole. Jak mě to napadlo, už ani nevím, ale učit mě bavilo. Používal jsem automaticky stejné metody při konzultacích, které používali moji bývalí profesoři. Otázka „proč“ byla z počátku tou nejvíce nenáviděnou, než někteří studenti pochopili, co jim tím chci říci. Se spoustou mých bývalých studentů jsme dodnes přáteli a na spoustu z nich jsem pyšný, za to, co dělají nebo jací jsou. Aniž by to věděli.

Nechybí ti pedagogická práce se studenty?

Na to je jednoduchá odpověď. Ano. Chybí mi práce se studenty, debaty a „hádky“ nad návrhy. A asi tuším, na co se chceš zeptat. Bohužel se z učení, předávání zkušeností a kreativní práce, stal sprint s tunami nepotřebných lejster a s nejasnými pravidly. Stalo se to pro mě postupně natolik vysilující, že jsem se rozhodl být sobec a začít se věnovat jen tomu, co mě baví.

Jiří Suchý | Limo no I | foukané sklo | foto: Jiří Koudelka

Velmi výraznou část tvojí tvorby tvoří skleněné tavené plastiky. Kde si tavenou plastiku tavíš a co tě na této technologii nejvíc přitahuje?

Tavená plastika je vlastně sochařina, jen s tím rozdílem, že musíš znát sklo a jeho optické vlastnosti. Jiné materiály jsou totiž neprůhledné a neprůsvitné. Postupně jsem se naučil většinu technologie od forem, tavení až po broušení. Přijde mi fér podepsat se pod dílo, které jsem také sám prakticky z větší části tvořil. Jen někdy některé práce přece jen nechávám na profících. Hodně mě po praktické stránce naučili Tomáš Málek a Tomáš Flanderka. V počátcích to byl i Milan Handl. Pece na tavby si pronajímám podle potřeby, například na Huti František v Sázavě, ale jinak tvořím ve svém ateliéru.

Jiří Suchý | Krajka | skleněná tavená plastika | foto: VektorG

Všimla jsem si, že většina tavených plastik z poslední doby, je hodně zaměřena na ženství. Co tě na tomto tématu zaujalo a z jakého pohledu k němu přistupuješ?

Co tím přesně myslíš? Hádej, co mě, jakožto plně heterosexuálního muže, na ženství může přitahovat?

To jsi mě dostal. Přiznávám, že pravděpodobně tuším, co tě na ženství přitahuje. Jak se ptám, takovou dostanu odpověď.  Tak se rovnou zaměřím na tvůj projekt „Gusto- 7 hříchů ženskosti“, který mě zaujal. Jak bych jako divák, možná i jako žena, měla tuto práci vnímat?

Můžeš pro mě prosím něco udělat? Řekni mi jak, jakožto žena, tento projekt vnímáš ty? Já ti k němu potom na oplátku ještě řeknu, jak jinak, než příběh.

Jiří Suchý | Svázaná, 7. plastika z projektu “GUSTO – 7 HŘÍCHŮ ŽENSKOSTI | skleněná tavená plastika | foto: VektorG

Jako první mě samozřejmě napadne spojení se sedmi smrtelnými hříchy. Když ale porovnám těchto sedm hříchů, se sedmi hříchy ženskosti ve tvém pojetí, myšlenky se mi samozřejmě ubírají jinam. Zvolil jsi názvy Svázaná, Zabalená, Pikantní, Promočená, Chladná, Poslušná a Sladká. Hned mě mysl nutí přemýšlet, v jakém hříchu se vidím nebo raději do jakého pojetí se mohu sama promítnout. Zároveň když prolnu textovou část se samotným dílem, hned mi naskočí sexuální a erotické motivy, které jsou ale pro mě v této formě opravdu jemně a vzrušivě ztvárněny. Vůbec mě neuráží, naopak mě přitahují. Asi bych teď už dál moje myšlenky nerozvíjela. Stačí tato odpověď na to, abych dostala ten tvůj zmíněný příběh?

Naprosto. Paráda. Tvoje reakce je přesně to, čeho chci svými díly docílit. Donutit lidi zamyslet se nad tím, co dílem chtěl asi autor říci, a zároveň vzbudit nějaké emoce. Ty ses začala do těch hříchů promítat, hledala jsi nějaké osobní ztotožnění se a podle toho co říkáš, tak se ti to podařilo. Který hřích tě oslovil nejvíce, to mi asi neřekneš, že?

To, že těchto hříchů ženskosti je sedm, je opravdu odkaz na sedmero smrtelných hříchů. Ale na rozdíl od nich, tyto hříchy ženskosti ve skutečnosti za hříchy nepovažuji, ba naopak. Je to vlastně takový ironický synonym, který vznikl jako odpověď jakémusi falešnému puritánství a tabu, které se začíná nenápadně šířit pod hlavičkou trapné, neosobní a směšné korektnosti. Kdyby se za to mělo trestat, tak já to mám za těch sedm.

No a teď ten příběh. To je spíš takový dovětek, který tento projekt vyvolal. Po jeho zveřejnění na sociálních sítích se několik „členů“ LGBTQIA+ komunity snažili o jeho odstranění. A to hlavně proto, že jsem si dovolil k projektu připsat jako perex: “Je jen jedno krásné pohlaví z jediných dvou skutečných.” A začali mě obviňovat z homofobie a transfobie, což je směšné. Takhle se ohánět tolerancí a zároveň chtít zakazovat. Ve skutečnosti je mi upřímně úplně jedno, kterou sexualitu si pro sebe a kdo na dnešní den připravil, protože ve své podstatě tu mluvíme o svobodě.

Jiří Suchý | Zabalená, 6. plastika z projektu “GUSTO – 7 HŘÍCHŮ ŽENSKOSTI | skleněná tavená plastika | foto: VektorG

Celkově je pro mě tvá práce v tavené plastice poetická. Kde se inspiruješ a kde čerpáš náměty?

Vidíš, říkáš poetická. To mě těší, zvlášť od ženy. Jak jsem řekl, jsou jedinci, kteří ji nazývají třeba i obscénní. Ale mě vlastně baví je provokovat něčím, co považuji za normální.

Jaké pocity se snažíš svým dílem v divákovi vzbudit?

Důležité je pro mě vzbudit vůbec nějaké pocity. Jaké, to je už na divákovi. Každý je jiný. Chci ho ale přinutit přemýšlet. Každé mé dílo má nějaký skrytý příběh, význam, ke kterému může napovědět název díla. Ten není nikdy prvoplánový, je to indicie k příběhu. Někdy je ironický, jindy dvojsmyslný nebo si hraji s významy slov. Každý divák si ten příběh muže představit po svém. Je to jako, když čteš knihu. Tvá fantazie a obrazotvornost ti v hlavě zhmotňuje příběh do reálných obrysů. Ty se ale budou od představ jiného čtenáře vždy lišit. Stejný ale vždy zůstane ten příběh. A názory na něj se budou také lišit.

Jiří Suchý | Sladká, 1. plastika z projektu “GUSTO – 7 HŘÍCHŮ ŽENSKOSTI | skleněná tavená plastika | foto:  Jiří Suchý and VektorG

Kromě tavené plastiky se věnuješ i foukanému sklu, které je oproti ní více hravé, dekorativní, ale zároveň lehké a vzdušné. V jakém vztahu tyto dvě techniky zpracování skla vnímáš a v jakých intervalech je střídáš?

Střídám je podle toho, co se mi chce tvořit a co mě zrovna napadne. Foukané sklo je pro mě více o hraní si, o tvarosloví a o improvizaci. Je to živý proces tvorby na huti, vždy trochu happening. Kdežto tavená plastika je sice náročnější na čas a techniku tvorby, ale ve výrazu mnohem svobodnější. Je to prostě volná tvorba. Tady zakázky nerad přijímám, jelikož jediné do čeho si nechám mluvit, je velikost.

Co pro tebe sklo, jako materiál znamená?

Letos to bude už třicet pět let, co „žiji“ se sklem. V manželství by to bylo na medaili. Sklo má na rozdíl od jiných materiálů jednu významnou vlastnost navíc. Optiku.

Jiří Suchý | Catus, řada Franciscus | foukané sklo váza | foto:  JVektor G a Vladimír Tichý 

Expresivní součást tvojí tvorby je zřetelná v malování. Zvláštností je, že malby vytváříš pomocí horkého skla odebraného přímo ze sklářské pece. Jak přesně tento technologický postup funguje a kdy jsi s vlastní speciálně vyvinutou technikou začal pracovat?

Malba horkým sklem je taková řízená emočně silná improvizace. Vím, co chci malovat. Často si před tvorbou dělám i črty, ale potom už je to rychlé a neopravitelné. Je to hodně živý proces malby. Tím, že mám jen jeden pokus, jsem absolutně soustředěný. Je to „to be in flow“. Nic kolem sebe nevnímám, a to i přesto, že je vedle mě vždy spousta lidí ze sklárny nebo často i obecenstvo. Je to takový boj a spolupráce s horkým sklem zároveň. Já ho vedu, ale ono si stejně občas dělá, co chce a mě nezbývá, než ho jen korigovat.

Na tuto techniku malby jsem přišel náhodou, někdy na přelomu milénia. Občas jsem po práci zůstal na huti o chvíli déle, když skončil pracovní ruch. Bylo slyšet jen tiché hučení pecí. Bylo to takové uklidňující, až meditativní. Jednou jsem si všiml prázdného verštatu, což je dřevěné pracovní pódium ve sklárnách, jak je místy spálený od odkápnuté skloviny. Ta vypálená místa tvořila zajímavé, živé, chaotické obrazce. Byla to vlastně neřízená malba, nevědomý happening sám osobě. Napadlo mě, že by stačilo ten verštat postavit a pověsit na zeď. A to byl začátek mých experimentů. Několik let jsem například hledal správné dřevěné materiály. Každé dřevo není vhodné, některé se kroutí, drolí nebo štípe. Také bylo potřeba najít látku, která zafixuje vypálená místa. Přece jen jde o destrukci materiálu. To byla ta nudnější, ale nutná část procesu.

Jaká témata v malbě nejčastěji ztvárňuješ?

Často mají nějaký provokativní podtext. Ať už názorový, nebo erotický. Ale není to nikdy prvoplánové. V tomhle ohledu jednám na základě emocí a impulzů. Náměty mám dlouho v hlavě, i roky. Jsou často abstraktní. Jde spíše o pocity, které mi probíhají hlavou a postupně se zhmotňují přes nějaký příběh. Je to takový můj Metrix. Slovy se tak dobře vyjádřit nedovedu. Na emoce nemáme tak výstižné slovníky.

Již ze začátku rozhovoru jsem zmínila, že se zabýváš i fotografií. Tu zároveň kombinuješ také se sklem. Fotíš sklo i portréty. Ukazuješ především lidské emoce, pocity a neobvyklé okamžiky. Jak focení zapadá do tvého celkového uměleckého konceptu?

Fotografií jsem se zabýval už v dětství. Pokračoval jsem na střední škole. Bylo to v době, kdy se vše dělalo na manuál, žádné počítače, žádné retuše. Fotilo se na první dobrou a snímek byl vidět až po vyvolání. Stará dobrá pravdivá škola fotografie. Pak jsem nějakou dobu nefotil. Když jsem se ale rozhodl dělat už jen to, co mě baví, vrátil jsem se i k fotografii. Používám menší bezzrcadlo od FujiFilm. Fotím na manuál. Pokud potřebuji světla, tak využívám malé ruční LEDky, takže mohu fotit v podstatě kdekoliv.

Ve fotografii hledám, jak jinak, emoce a příběhy. A ty jsou v lidských tvářích. Takže buď dělám street photo a reportáž, například během tříměsíčního cestování po Thajsku, z čehož mi vyšla kniha fotografií s názvem Cross the Worlds – Thailand, nebo dělám portréty. U nich chci opět vystihnout emoce a charakter portrétovaného. Také používám kombinaci fotografie mého skla s portrétem tak, abych podpořil, nebo jinak vyjádřil emoci mého díla.

Čím se momentálně ve fotografii zabýváš a na čem pracuješ?

Momentálně připravuji projekt silně emočních portrétů, ale je teprve v Metrixu. Takže konkrétnější ani být nemohu. Možná se ten námět přesune i do tavené plastiky.

Jsi součástí projektu goodbyGlass. Co tě k němu přivedlo?

Dáša. Slečna Petrovická.

Jaký má podle tebe tento způsob prezentace sklářských umělců potenciál?

Jakákoliv prezentace je důležitá. A zvlášť když se děla s nadšením, což se mi u goodbyGlass líbí.

Čím se v goodbyGlass prezentuješ?

Zatím tam mám pár designových kousků a foukané plastiky. Pokud by byl širší zájem, budu rád.

Jiří Suchý | Nefertiti 5 a 6 | foukané sklo | foto: Jiří Koudelka

Na čem momentálně pracuješ a na co se můžeme těšit v nejbližší době?

Právě dokončuji zakázku do San Francisca. Snažím se zkompletovat povídky do vydatelné podoby a zároveň probíhá výstava v holandském Leerdamu v Broft Gallery. Od července budu mít výstavu v muzeu skla v německém Frauenau a od listopadu mě čeká, pro mě, prestižní výstava v Severočeské galerii v mých rodných Litoměřicích. Díky paní ředitelce Veselské se chystá již nyní, jelikož jsou na ní navázány speciální přípravy prostor, vydání katalogu a dva kurátoři, včetně pana Milana Hlaveše. Moc se těším.

Jaké plány máš v budoucnu?

Letos porodit syna a dodělat projekt na dům a studio. Stromy už mám vysázeny a pak se uvidí. Každý den je prvním dnem zbytku mého života. 

Mnohostranný umělec a sklář Jiří Suchý (*1972) vystudoval sklářskou školu v Novém Boru. Poté studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u mezinárodně uznávaného českého architekta, designéra a sklářského výtvarníka prof. Bořka Šípka. Více než jedno desetiletí také vyučoval v Novém Boru na střední sklářské škole, než se rozhodl věnovat jen čistě své umělecké tvorbě. Zabývá se zejména tavenou plastikou, foukaným sklem a malbou. Ve svých dílech si pohrává s nejednoznačností významů a slov. Nechává diváka přemýšlet o pocitech, názorech a myšlenkách obsažených v jeho dílech. Expresivní součást jeho tvorby je zřetelná v malování. Zvláštností je, že malby vytváří pomocí horkého skla odebraného přímo ze sklářské pece. Věnuje se i portrétní fotografii, ve které ukazuje především lidské emoce, nálady a pocity zachycené v neobvyklých, jedinečných, neopakovatelných okamžicích. Po tříměsíčním cestování po Thajsku, vydal knihu fotografií s názvem Cross the Worlds – Thailand. V současnosti se intenzivně věnuje sklu, malbě a mnoha novým projektům.

Líbí se vám naše rozhovory se sklářskými umělci? Zajímáte se o dění v současném českém skle? Pokud byste chtěli podpořit naší aktivitu, abychom vás nemuseli i nadále zatěžovat reklamou, budeme rádi za jakýkoliv příspěvek na podporu našeho blogu i dalších činností.

Přispět můžete na toto číslo účtu: 670100-2215867698/6210.

Všem vám moc děkujeme a doufáme, že i v nepřízni této doby budeme moci dále pokračovat v naší práci a v tom co nás baví.

V případě jakýchkoliv dotazů nás neváhejte kontaktovat.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.