Jiří Štencl: „Moje šperky jsou určeny jakékoli ženě, které se budou líbit, a bude je chtít nosit. Až takhle jednoduché to mám.“

Se sklářským výtvarníkem a brusičem skla Jiřím Štenclem jsme rozebírali zejména jeho šperkařskou tvorbu, které se ve svých volných chvílích rád věnuje. Šperky prezentuje pod značkou „Black Adder“. Povídali jsme si o kombinacích skla a hliníku, z nichž své šperky tvoří, o vlastnostech těchto materiálů i o jejich designu obecně.

rozhovor no.: 8

— sklo dodává barevnost, jemnost, průhledy a odlesky —

Proč sis vybral pro svou uměleckou dráhu právě šperky?

Živím se zakázkovým broušením skla, což občas znamená i rozměrné nebo těžší kusy. K tomu tvořím šperky, protože mě prostě baví. Je to koníček, relax, něco kreativního, ale drobného. Něco, co můžu dělat i po večerech doma.

Jaké byly tvé začátky se šperkem a jak bys popsal svou cestu a vývoj?

Začátky souvisí s poslední etapou mých sklářských studií, s průmyslovkou v Železném Brodě. Tvorba šperku, respektive bižuterie, byla oborem, do něhož jsem předtím nikdy nenahlédl a nabízela možnost seznámit se i s jinými materiály a technikami. Proto jsem si ji také vybral. Nějakou dobu mi ale trvalo naučit se navrhovat a dělat menší věci, aby se vůbec daly nosit. Byl to pro mě úplně jiný přístup, než předtím na brusírně.

Jiří Štencl, šperky – Alu No. 42, Foto: osobní archiv autora

Co konkrétně ti přineslo studium? Popsal jsi ho jako „Tour de Glass“, jelikož jsi absolvoval postupně všechny tři severočeské sklářské průmyslové školy. Jak tato zkušenost formovala tvůj styl?

Když jsem v patnácti nastupoval do školy v Kamenickém Šenově, neměl jsem o práci se sklem moc velkou představu, takže jsem chtěl, stejně jako většina ostatních v novém ročníku, na malírnu. Malování jsme si tak nějak dokázali představit všichni. Nicméně ocitl jsem se na brusírně a postupně zjistil, že to je vlastně přesně ten obor, který mě baví. Mám rád architekturu, geometrii, hrany a jasně definované tvary. Ve skle je pro tohle zaměření brusírna ideální a jako bonus má tento materiál ještě optické vlastnosti.

Která škola ti podle tvého vlastního úsudku dala nejvíc a proč?

Každá škola mi dala něco jiného, takže je nechci hodnotit jako lepší či horší. Kamenický Šenov mi mimo jiné přinesl dost kvalitní základy řemesla. Vyšší odborná škola v Novém Boru mi dala možnost další tři roky rozvíjet svůj směr a nakonec Železný Brod přidal kontakt s úplně jiným oborem a taky materiálem, respektive s materiály.

Jiří Štencl, šperky – Alu No. 5, Foto: osobní archiv autora

Vzpomeneš si na svůj první vyrobený šperk? Pro koho byl? Nebo ho máš ještě někde schovaný?

Co si tak vzpomínám, úplně první věc, kterou jsem ve škole udělal, byl do plechu vyřezaný znak skla. Byla to taková zkouška, aby se zjistilo, jak jsem na tom s prací s pilkou. Nastoupil jsem totiž v Brodě rovnou do třetího ročníku. Ještě ho mám doma. Má přiletovaná očka na zavěšení, takže se dá říct, že je to náhrdelník.

Jaká technika zpracování šperku je ti nejbližší?

Dělám prostě to, co umím. A to je broušení skla. Přidal jsem k němu hliník, protože je lehký, snadno se opracovává a po eloxování má opravdu odolný povrch.

Jiří Štencl, šperky – Alu No. 15, Foto: osobní archiv autora

Co tě na kombinaci hliník a sklo tolik fascinuje?

Tyhle dva materiály jsem původně spojil spíš z praktických důvodů. Sklo mám všude kolem sebe a pořád k dispozici. Hliník mu dělal nejprve vlastně takový obal, aby se nepoškrábalo, ale pak se ukázalo, že si tyto dva materiály vlastně dobře rozumí. Hliník je to chladné, trochu technicky se tvářící, zatímco sklo dodává barevnost, jemnost, průhledy a odlesky.

Tvoříš i s jiným materiálem?

Mám nějaké představy do budoucna, jaké další materiály přizvat do hry. Ale momentálně mi sklo a hliník úplně stačí. Vzhledem k tomu, že stále platí, že si se šperky hraji ve volném čase a toho teď moc není, bude mi zřejmě ještě chvíli trvat, než dospěji k závěru, že už jsem tuhle kombinaci vyčerpal. Zatím je to tak, že ještě pořád objevuji další možnosti.

Jiří Štencl, šperky – Alu No. 32, Foto: osobní archiv autora

Co pro tebe sklo, jako materiál znamená?

Žiji v jeho společnosti od patnácti let nepřetržitě a pořád mě nepřestalo bavit. Nevím proč. Vlastně jsem o tom nikdy nějak hluboce nepřemýšlel. Jeho výhoda proti jiným materiálům je pro mě zřejmě průhlednost a barevná škála. Baví mě možnosti pracovat nejen s tvarem, ale i s různými optickými efekty, lomy světla a tak.

Tvoříš pod značkou Black Adder. Kdy a jak vznikla?

Black Adder neboli Černá Zmije je název britského seriálu z 80. let s Rowanem Atkinsonem a zároveň jméno hlavní postavy. Edmund Černá Zmije není žádný velký sympaťák a hrdina, ale je mimořádně vtipný a mám ho už hromadu let moc rád. Tak jsem ho použil jako svou přezdívku.

Pro koho, nebo pro jaký typ ženy, jsou tvé šperky určeny?

Moje šperky jsou určeny jakékoli ženě, které se budou líbit, a bude je chtít nosit. Až takhle jednoduché to mám.

Jiří Štencl, šperky – Alu No. 37, Foto: osobní archiv autora

Napadlo tě tvořit šperky i pro muže? Nebo je podle tebe stále ve vedení žena?

Je fakt, že při práci uvažuji primárně o tom, že ty šperky bude nosit žena. Tomu odpovídají zejména průměry obručí na náhrdelnících, ale myslím si, že v dnešní době toto určení není úplně směrodatné. Nakonec, moje věci nevypadají nějak ryze „žensky“, takže zalíbení v nich může najít i kdokoli jiný. Myslím si ale, že se to zatím nestalo.

Jak dlouho trvá práce na jednom šperku? Popiš mi prosím proces vzniku od nápadu po prezentaci?

Nápady přicházejí různě. Najdu si zajímavý kus skla nebo střep a přemýšlím, jak ho zužitkovat. Nebo dělám nějakou soupravu a jak tak na ni koukám, začnou mě napadat další možnosti a tvary. Odhadnout nebo spočítat dobu výroby přesně bude trochu problém, protože na špercích dělám tu a tam, jak vyjde čas. Čistého času by výroba jedné soupravy mohla trvat zhruba jeden pracovní den. Většinou nejdřív vzniká kovodíl – řezání, prořezávání, pilování, vrtání hliníku a elox. Pak přichází na řadu sklo. Veškeré sklo v mých špercích je broušené na míru. Všechny válečky, hranoly a kostičky vznikají z různých střepů, odřezků nebo větších bloků. Zkouším, jak drobný kousek skla jsem ještě schopen udržet v ruce. Občas je to trochu o prsty. Potom přijde lepení a další kompletace, a nakonec focení. To vypadá jako banalita, ale taková půlhodinka, hodinka v tom taky zahučí raz dva.

Jiří Štencl, šperky – Alu No. 41, Foto: osobní archiv autora

Jaký je podle tebe význam šperku v dnešní době?

Význam šperku v dnešní době? Nevím. Myslím, že každý to vnímá individuálně. Já jej beru jako doplněk. Něco, co ozdobí nebo dozdobí. A taky vyjádří osobní vkus nositelky.

Jaký je aktuální trend podle tebe ve šperku? A jak do něj zapadá tvá tvorba?

Abych byl upřímný, stojím zcela mimo trendy. Jak jsem řekl, šperky dělám proto, že mě to baví. Tvořím je tak, jak se mi líbí a jak mi to vyhovuje. A když zaujmou i někoho dalšího a bude je chtít nosit, o to lépe, budu rád. Ale nemám potřebu, aspoň v tuhle chvíli ne, podřizovat se trendům.

Co je pro tebe v designu šperku nejdůležitější?

Nejdůležitější by asi mělo být, aby se daly nosit a nebylo to nepříjemné nebo nepohodlné. Snažím se to mít na paměti. Co se mých šperků týče, dělám je jako takové malé objekty. Většina z nich je „koukatelná“ ze všech stran, nemají striktně daný rub a líc.

Jiří Štencl, šperky – Alu No. 33, Foto: osobní archiv autora

Kde sbíráš inspiraci?

Inspiraci většinou přináší materiál sám. Některé sklo si řekne hned, do čeho a v jakém tvaru ho umístit. Na jiné koukám i pár měsíců, než mě napadne vhodné řešení. Určitě se do mé práce promítá můj zájem o architekturu a techniku všeho druhu.

Co tě přivedlo k projektu goodbyGlass?

Je to prosté. S Dášou se znám ze školy v Železném Brodě. Viděla nějaké moje věci a nabídla mi ve svém projektu prostor.

Jiří Štencl, foto – Račte vstoupit, Foto: osobní archiv autora

Jaký má podle tebe tento projekt potenciál a jak se v něm vnímáš ty sám?

Je mi sympatické, že je tu prostor pro začínající nebo méně známé, nebo úplně neznámé autory. I díky své profesi už dávno vím, že známé jméno nebo značka není automaticky zárukou kvality. A tady jsou důstojně a na úrovni prezentováni lidé, kteří svou práci nebo tvorbu berou vážně. A dělají ji dobře, jen nejsou třeba zatím tolik známí. Navíc je projekt zaměřen na jeden konkrétní materiál, takže si myslím, že je pro potenciálního zákazníka mnohem jednodušší se tu orientovat. Já jenom doufám, že v něm nejsem za brzdu.

Čím se v goodbyGlass prezentuješ?

V goodbyGlass jsem zastoupen několika sadami šperků. Takže v něm prezentuji náhrdelníky a náušnice různých tvarů a barev.

Jiří Štencl, foto – Poločas rozpadu, Foto: osobní archiv autora

Na jakých projektech ještě pracuješ?

Zájmů mám spoustu, ale limituje mě nedostatek času. V současné době jsem rád, že při práci stihnu ještě občas vyrobit nějaký ten šperk.

Kromě tvorby šperků máš zálibu i ve fotografování. Co je tvým nejčastějším motivem?

Motivy jsou ponejvíc krajina nebo architektura. Hodně mě baví urbex, což bývá často kombinace obojího. Baví mě to šmejdění a focení opuštěných budov a míst. Ta zvláštní atmosféra zmaru a destrukce. Jak něco, co člověk vytvořil a sloužilo to k nějakému účelu pomalu, ale jistě podléhá zubu času, samovolně, postupně.

Jaké máš profesní plány do budoucna?

Dělat dál svou práci, která mě baví. A kdyby se k tomu začalo trochu dařit i šperkům a mohl jsem je plnohodnotně zahrnout do pracovního času, byla by to úplná idyla.

Brusič skla a šperkař Jiří Štencl (*1982) vystudoval SUPŠS v Kamenickém Šenově, obor broušení skla. Následovala studia na VOŠ sklářské v Novém Boru, kde se věnoval tvorbě uměleckého skla. Svá studijní léta dokončil na oboru Vzorkařství skleněné bižuterie na SUPŠS v Železném Brodě. Jeho současná hlavní pracovní náplň je broušení skla. Ve volných chvílích se ale věnuje tvorbě šperků pod značkou Black Adder, kterou prezentuje i v projektu goodbyGlass.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *