Jakub Balhar: „Na skle mě baví, že se dá opracovat jako kámen nebo dřevo, ale jako jediný materiál sklo propouští světlo, i když je matné.“

Každý umělec ke své tvůrčí cestě dojde jinak. Sklář Jakub Balhar ji našel až několik let po studiu sklářské školy, kde studoval broušení. Během doby, kdy se sklu nevěnoval, využíval jako svou prezentaci malování a kreslení. O tom, co rozhodlo, že se ke sklu a broušení vrátil a začal se mu intenzivně věnovat, jsme se spolu bavili v našem novém rozhovoru. Dozvíte se i o jeho velmi zajímavé spolupráci s firmou Moser, pro kterou navrhl vázu a mísu, jeho inspiraci i přístupu k tvorbě. Jakub je svým pánem a jeho tvorba je stejně tak osobitá, jako je on sám.

rozhovor no.: 17

— chci dělat přesně takové krásné objekty —

Studoval jsi na Uměleckoprůmyslové škole sklářské v Kamenickém Šenově. Co pro tebe bylo rozhodující při výběru této školy?

O škole v Kamenickém Šenově jsem se dozvěděl na burze škol, kde měla svůj stánek. Seděla v něm pohledná studentka a byla obklopená spoustou kreseb a maleb studentů. Vždycky jsem rád kreslil a maloval. Hlavním tahákem pro mě ale byla možnost bydlení na intru, a asi rebelie proti otcovu přání, abych studoval elektrotechnickou školu v Ústí nad Labem.

Jakub Balhar | Matucana | foto: Anna Pleslová

Co ti toto studium přineslo?

Studium na SUPŠS mi dalo hlavně nové přátele s podobným smýšlením a láskou k výtvarnému umění. Na základní škole jsem chodil do sportovní, hokejové třídy, kde nás bylo dvacet pět kluků a nebyli jsme rozhodně jeden tým. V Šenově jsem nastoupil do třídy, kde bylo naopak dvacet pět holek a další čtyři kluci, takže to byla opravdu změna k lepšímu.  Při rozdělování studentů do jednotlivých studijních oborů mě jako kluka dali automaticky do brusírny, za což jsem dnes opravdu rád. Původně jsem chtěl studovat Design světelných objektů, ale s odstupem času si myslím, že by mě to tolik nebavilo. Nebyl jsem ani dobrým studentem. Ve škole mě bavila jen výtvarná část studia a zbytek pro mě bylo docela utrpení. Od třetího ročníku jsme měli na výtvarnou výchovu a broušení pedagoga Františka Janáka, který mě jako studenta velmi ovlivnil i když jsme spolu dost bojovali. Pod jeho vedením jsem si vyzkoušel opravdu hodně věcí a technik, ze kterých čerpám dodnes.

Jakub Balhar | Upitá | foto: Anna Pleslová

Jaký je tvůj vztah ke sklu, jako k materiálu?

Na skle mě baví, že se dá opracovat jako kámen nebo dřevo, ale jako jediný materiál sklo propouští světlo, i když je matné. 

Po ukončení studia jsi sklo upozadil a věnoval ses několik let převážně kresbě a malbě. Co tě k této docela zásadní změně přivedlo?

Po ukončení studia jsem neměl přístup do žádné brusičské dílny. A upřímně mi sklo nějaký čas ani moc nechybělo. Neměl jsem potřebu stát hodiny u brusičského stroje a snažit se přivést k životu věc, kterou jsem si vymyslel. Přišlo mi normální nebrousit. 

Jakub Balhar |ukázka kresby portrétu k tetování| foto: osobní archiv autora

Jak bys popsal svou malířskou tvorbu a jaké místo má v tvé tvorbě nyní?

Kreslení a malování mě bavilo vždycky. Jeho intenzita se samozřejmě odchodem ze školy trochu snížila, ale nějakou dobu to byla jediná možnost, jak dát průchod mojí potřebě něco tvořit. Dnes, když přemýšlím nad něčím novým, co bych chtěl vybrousit, tak se bez kreslení neobejdu. Vždy si dělám spoustu kreseb, dokud se neprokreslím ke konečné podobě budoucího skleněného výrobku. S tetováním, kterému se také věnuji, je to stejné. Někdy si s klientem vyměníme i desítky skic, než se dohodneme na konečné variantě.

Jakub Balhar | Skládaná | foto: Jakub Hněvkovský 

Od roku 2012 ses ke sklu, jako prostředku vyjádření vrátil. Můžeš mi přiblížit, tento tvůrčí proces?

Ke sklu jsem se začal pozvolna vracet tak, že jsem navrhoval skleněné vázy, kliky dveří a tavené plastiky. Tak, jak jsme to dělali ve škole, ale s tím rozdílem, že to vše končilo jen tím kreslením hluboko na dně šuplíku. A to až do chvíle, kdy jsem se na návštěvě u kamaráda dozvěděl od jeho otce, že má známého, který prodává brusičský stroj. Druhý den ráno jsme se na stroj jeli podívat a bylo jasno. Budu zase brusič. 

Spektrum tvé tvorby je docela široké. Navrhuješ a tvoříš sklenice, vázy, světelné objekty nebo plastiky. Co je společným vodítkem celé tvé tvorby?

Nevím, zda má moje tvorba společné vodítko. Vždy dělám to, co mi v daný moment přijde jako dobrý nápad. To znamená, že nemám žádný pevný směr. Broušení je můj koníček, takže se zodpovídám pouze sám sobě. 

Kde získáváš inspiraci?

Inspirace prostě přichází. Její hodně, víc než stíhám v dílně zpracovat.

Zaujala mě tvá broušená plastika Maska. Jaký je koncept tohoto díla? Můžeš mi popsat proces vzniku?

Nápad na tento objekt jsem dostal při prohlížení fotografií afrických domorodých masek. Vzal jsem do ruky tužku a nakreslil takový prototyp moderního evropsky vyhlížejícího muže. Několik dní jsem ladil tvary a vymýšlel postup, jak to celé vybrousit a slepit dohromady. Sklo jsem koupil v Ornele a nechal si v Huti František v Sázavě utavit tři skleněné bloky, dva křišťálové a jeden zelený. Ty jsem zbrousil tak, aby byly připravené pro řezání vodním paprskem podle křivek, které jsem vymodeloval v počítači. Tím jsem získal hrubé obrysy Masky. Hlavní rysy obličeje, uší, pusy a vlasů jsem měl celkem rychle vybroušené, ale vzhledem k tomu, že mám dílnu vybavenou poměrně skromně, jsem většinu hlavních detailů dodělával opracovaným kusem skla, kterým jsem ručně brousil a matoval s pomocí jarové vody a práškového brusiva. S finálním leštěním jsem jel k Petrovi Slavíkovi do Nového Boru, který mi půjčil stroje ve své dílně a nakonec mi i pomohl hotové kusy k sobě slepit. Byla to dlouhá a pracná cesta, ale s výsledkem jsem moc spokojený. Maska je padesát čtyři centimetrů vysoká a váží patnáct kilogramů.

Jakub Balhar | Maska | foto: Anna Pleslová

Dlouhodobě spolupracuješ s firmou Moser. Jak ses k této spolupráci dostal? Co vše pod taktovkou Moseru vzniklo?

V roce 2011 jsem byl na Designbloku, kde jsem viděl poprvé vázy a mísy Century a Copernicus, které vznikly pro sklárnu Moser pod uměleckým vedením Lukáše Jabůrka. Byly nádherné, strašně se mi líbily a já si řekl, že chci dělat přesně takové krásné objekty, jako dělá Moser. Hned jsem jim napsal, jestli je možné pro ně něco navrhnout a tak začal můj příběh s karlovarskou sklárnou. Nápadů jsem měl jako vždy spousta, ale drtivá většina z nich nebyla vhodná jako výrobek pro sériovou výrobu. Když jsem se s Lukášem Jabůrkem sešel asi potřetí nad mými návrhy, o kterých jsem si myslel, že by pro ně mohly být zajímavé, tak jsme opět nic nevybrali. Naštěstí jsem měl s sebou svůj malý zápisník, do kterého jsem si jednou narychlo při hře s dcerami načrtl obrázek takového malého měkkého míčku z Ikea, který se nám válel na podlaze. Ve skice měl “odbroušenou” horní část a byl tvořen šesti samostatnými vázami, komorami. Lukáš se na skicu podíval a říká: “to je super, to uděláme”. Byl jsem štěstím bez sebe, že budu součástí tak slavné sklárny, pro kterou navrhovali ti nejlepší čeští skláři a výtvarníci. A tak vznikla limitovaná série vázy Ball, která se stala součástí výroční kolekce k oslavě 160. let od založení sklárny. V následující kolekci k váze Ball přibyla ještě mísa Ball, která je vymyšlená tak, že když neplní funkci mísy, může být postavena na svůj bok a stane se šestibarevným objektem.

Co momentálně ze skla tvoříš?

Mám rozpracovanou masku, bustu, která by měla evokovat “loveckou trofej”. Je to lidská hlava z masivního křišťálu s broušenýma ušima a snad se povedou i parádní parohy. Ještě mám rozbroušené lidské ucho v nadživotní velikosti.

Zmínil ses, že se kromě sklářské tvorby a malování, věnuješ také tetování. Co tě k této tvůrčí činnosti přivedlo?

Tetování mě vždycky přitahovalo. Už na základní škole jsem si fixou “tetoval” po rukou. V patnácti letech jsem si na poslední dovolené s rodiči vyprosil tetování henou od pouličního stánkaře a připadal jsem si jako král. Po střední škole jsem pár kamarádům navrhl jejich vysněný motiv a vymyslel jsem si i jeden první pro sebe.

Máš v tomto směru nějaký vyhraněný styl?

Můj oblíbený styl je dotwork neboli tečkování. Je to paradox, protože na střední škole jsem tuto techniku nenáviděl. Přišla mi strašně pomalá a bolela mě z ní ruka. No a teď ji mám rád, protože mi v tetování umožňuje být velmi přesný a už mi ani nevadí několik hodin tečkovat sto padesáti gramovým strojkem.

Jakým způsobem tento typ vyjádření zapadá do kontextu tvojí tvorby?

Kreslení pro mě bylo vždy důležité, a proto je to takový návrat ke kořenům mé tvorby. Bez kreslení by nebylo sklo ani tetování.

Máš sám nějaké tetování?

Mám “zatím” osm tetování, které jsem si sám navrhl a polovinu z nich i sám vytetoval.

Jsi součástí projektu goodbyGlass. Jaký podle tebe má potenciál?

Goodbyglass má velký potenciál v pomoci začínajícím a neznámým výtvarníkům s jejich zviditelněním se ve sklářském světě.

Čím se v goodbyGlass prezentuješ?

V goodbyGlass se prezentuji dvěmi vázami a jedním světelným objektem. Váza Upitá je kombinací masivního hutního skla a láhve od vína, která je zevnitř nastříkána žlutou transparentní barvou. Je to takový souboj mezi strojem vyrobenou láhví a  člověkem ručně broušeným sklem. Druhá váza Matná vánočka je masivní skleněný válec. Do něhož jsem vybrousil velmi hluboké klínové řezy, které mezi sebou svým křížením vytvořili jakési vrcholy nebo pyramidy. Těm jsem srazil a zaoblil hrany, až z nich vznikly takové kopečky, které jsem opískoval a teď vypadají jako pořádně pocukrovaná vánočka. Světelný objekt Matucana Inertexta je v podstatě taková světelná pokojovka. Jde o oblými řezy broušené hutní sklo, které připomíná kaktus. Na špici kaktusu je pět centimetrů veliký květ, který nad kahanem vytvořily velmi šikovné ruce z firmy Mika Glass v Sázavě. A nakonec obyčejný hliněný květináč, který je kolem dokola pobroušen čtyřmi klínovými řezy a schovává v sobě jednu LED žárovku, která dokáže dokonale rozzářit celý objekt a navodit tak v interiéru nádhernou atmosféru.

      Jakub Balhar | Střelec| foto: Jakub Hněvkovský

Na čem dalším pracuješ?

Pracuji na sobě, abych se posouval dál a byl stále lepší.

Co je tvůj tvůrčí sen? Co bys chtěl ve své tvorbě dokázat?

Mým tvůrčím snem a zároveň tím co bych chtěl ve své tvorbě dosáhnout je, aby se mi dařilo prodávat své skleněné výrobky, tak aby mě to uživilo, aby se můj koníček stal mojí prací.

Sklář a brusič Jakub Balhar (*1985) tvoří vázy, sklenice, plastiky a světelné objekty. Vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Kamenickém Šenově, pod vedením profesorů Františka Janáka a Josefa Kříže. Po několikaleté odmlce, kdy se broušení skla nevěnoval, se k němu vrátil a od roku 2012 je pro něj tvorba na brusičském stroji velkým koníčkem, který má tendenci stát se v budoucnu i jeho profesí. Jakub dlouhodobě spolupracuje s firmou Moser, pro kterou vytvořil například limitovanou sérii vázy Ball, která se stala součástí výroční kolekce k oslavě 160. let od založení této proslulé sklárny. Svou práci prezentuje také v projektu goodbyGlass. Mimo skla se věnuje také tetování.

Líbí se vám naše rozhovory se sklářskými umělci? Zajímáte se o dění v současném českém skle? Pokud byste chtěli podpořit naší aktivitu, abychom vás nemuseli i nadále zatěžovat reklamou, budeme rádi za jakýkoliv příspěvek na podporu našeho blogu i dalších činností.

Přispět můžete na toto číslo účtu: 670100-2215867698/6210.

Všem vám moc děkujeme a doufáme, že i v nepřízni této doby budeme moci dále pokračovat v naší práci a v tom co nás baví. Rádi bychom po skončení pandemie zase navázali na naše pop-up akce, výstavní činnost i zážitkové exkurze.

V případě jakýchkoliv dotazů nás neváhejte kontaktovat.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *