František Jungvirt: „Ve své práci jdu dvěma cestami. Jedna je minimalistický design, kde není třeba nic přehánět. Druhou je volná tvorba, kde se nebojím divočiny. Zabývám se kýčem, pracuji s mnohostí věcí. Už nejde jen o tvar samotný.“

Lze sklo zkombinovat s materiály, jako jsou reflexní koženka a kožešina? Jak může netradičně pojaté sklo fungovat v propojení s hudbou a proč je důležité vyvolávat u diváků emoce? Nejen o tom jsme si povídali s mladým, velmi talentovaným umělcem, studentem UMRPUM, Františkem Jungvirtem (*1996). Jeho pojetí tvorby je velmi neotřelé. Propojuje tradici s novými pohledy na sklo a nebojí se divočiny. Jeho hlavním výstupním artiklem je váza. Zároveň vytváří velmi designové kousky, které odrážejí jeho lásku k přírodě a vzpomínky na dětství. Oba tyto protipóly tvorby utvářejí jeho výraznou uměleckou osobnost. V rozhovoru vám představíme jeho nejnovější projekty i myšlenky, které jsou pro jeho tvorbu důležité.

rozhovor no.: 15

— u jiných materiálu se tolik variant využití asi nenajde —

Kdy ses rozhodl, že se sklo stane tvou doménou a uměleckým vyjádřením?

U mě cesta ke sklu nebyla úplně jasná. Když jsem byl malý, chodil jsem do základní umělecké školy, takže jsem měl výtvarný základ již od první třídy. Od čtvrté jsem dokonce začal hrát na trubku. Pak teprve přišlo dilema na konci základní školy, kdy jsem se měl rozhodnout co dál. Objížděl jsem burzy škol a v Prachaticích, kam mě vzali rodiče, nastal moment, kdy jsem se, ze dne na den, rozhodl studovat sklo. Bylo to díky výkladu jedné pedagožky ze střední školy v Třeboni.

V  Třeboni ses rozhodl studovat obor sklomalba. Jak se tato zkušenost projevuje v tvé současné tvorbě?

Je to skvělé v tom, že škola v Třeboni je striktně zaměřena na řemeslo. Nabízí tam možnost vyučit se, nebo vystudovat čtyřletý studijní obor, který jsem si vybral já. Zvolil jsem si malbu, a jelikož tam jsou skvělí mistři, naučil jsem se tradiční postupy a chápání řemesla. Teď, na vysoké škole, z těchto zkušeností hodně vycházím. Celá moje tvorba je ovlivněna řemeslem a tradicí. Tento vztah vznikl právě na zmíněné střední škole. Další vliv pro řemeslo v mé tvorbě měl určitě můj dědeček, který pracoval ve vimperských sklárnách. Líbí se mi odkazovat na jeho příběh, práci kuliče skla.

František Jungvirt | foto: Martin Prokeš

Momentálně studuješ na UMPRUM v ateliéru skla. Jak bys popsal vývoj tvojí práce v průběhu studia?

Umprumka má na to, co dělám, hodně velký vliv. Mnoho jsem se toho na škole naučil a rozšířil si obzory. Pocházím z maloměsta, z Vimperka, a po střední škole jsem se dostal do Prahy. To pro mě byl velký skok. Na vysoké se člověk zabývá více filosofií. Už to není tak, že mi dá někdo vázu a já mám na ni vymyslet dekor. Tady nad ni mohu přemýšlet více do hloubky. Díky řemeslu, jehož základy jsem na střední škole získal, často pracuji s malbou. Řeším vedle ní ale i tvar a příběh. Když maluji květy, přemýšlím o tom, jaký mají konkrétní význam na váze. Celou mou myšlenku tak dokáži udělat komplexní. Navrhnu například tvar vycházející z vodní hladiny, na které květiny plují. Volím jeho barevnost, barvy, kterými chci vyjádřit určité emoce, jako je smutek – černá, láska – bílá a červená. Baví mě, že má díla teď nejsou jen dekorem, ale jsou mojí komplexní myšlenkou. Jsou příběhem.

František Jungvirt | váza Fleur Blanche | foto: Katarína Hudačinová

Jak v současné době, kdy se potýkáme s celosvětovým problémem koronaviru, funguje tvé studium na UMPRUM? Chodíš do ateliéru nebo jde spíš o tvorbu doma?

Za normálního režimu docházíme do ateliéru, kde mezi sebou konzultujeme své práce. Zejména s vedoucím ateliéru Ronym Pleslem. Teď to vypadá jinak. Sedíme doma, každý u svého počítače konzultujeme online. Je to pro mě složitější, protože jsem zvyklý mít kolem sebe hodně rešerší. Teď je sice také mám, ale hůře se mi s nimi pracuje a prezentuje. Chybí mi přímé reakce a kontakt s ateliérem. Něčím je tento způsob ale přínosný. Člověk musí mít hodně dobře promyšlenou prezentaci a projev na který má omezený čas. Výuka teoretických předmětů probíhá také formou online přednášek.

Jak konkrétně tě tato situace v tvorbě omezuje?

Ve škole máme úplně jiný režim. Budovu, dílny a ateliér nenavštěvujeme. Tento rok výstup klauzurní práce vůbec nebude ve skle. Zadali nám úkoly, které budou reagovat na něco jiného. Jedním z nich je například zadání, kdy si máme vybrat nějakou českou nebo zahraniční značku skla, a na ní demonstrovat, proč je úspěšná, nebo naopak není. Měli bychom sami vymyslet koncept, jak dané neúspěšné značce pomoci. Přemýšlet o tom, co je tam špatně a pak vymyslet řadu pěti produktů, které budou novým začátkem pro tu danou sklárnu. Najít pro ni lepší cestu. Problém může být například v cílové skupině, prezentaci, marketingu či historizujícím designu, který hodně skláren má. Protože neotevírají dveře novému myšlení. Na to bychom měli reagovat. Takže momentálně jde spíše o filosofické úkoly, nad kterými musíme přemýšlet a dělat si široké rešerše.

František Jungvirt | DECAL VASES | foto: Anna Pleslová

Když se vrátím k tvé tvorbě, je v ní viditelný vliv pop kultury. Co dalšího tě inspiruje nebo se v tvé tvorbě odráží?

Určitě je to tradice, o které jsem již mluvil. První impuls vznikl, když jsme si povídali s mým dědečkem. Rozebírali jsme spolu spoustu zajímavých věcí. Tam vznikl můj první vztah k tradici, jako takové. Baví mě využívat tradiční řemeslo, ale zároveň o něm přemýšlet v současném kontextu. Nechci tradici nijak urážet, spíše ji dávám do jiných souvislostí. Vždy jsem si vážil osob zručných řemeslníků. Kdybych měl jít hlouběji do uměleckých směrů, má na mě vliv popkultura a současné malířství. V nich nacházím nové přístupy a reakce na historizující věci. To mě velmi zajímá. Pak jsem také ztotožněný s přírodou. Čerpám z ní a snažím se v ní najít příběhy z dětství. Je to pro mě hodně silné a často i osobní téma spojené se vzpomínkami.

František Jungvirt | váza KITTY | foto: Katarína Hudačinová

Součástí tvého vyjádření je kombinování skla s jinými materiály. Je pro tebe sklo stále primárním materiálem?

Sklo považuji za médium, které nejvíce vyjadřuje mé myšlenky. Zároveň rád experimentuji a hledám nové cesty. Myslím si, že právě kombinace materiálů, jsou velmi zajímavé a obohacující. Láká mě, čím dál tím více, kombinovat design s volnou tvorbou, kde zkouším nové přístupy, kontexty či reakce.

Jaké kombinace, které sis už vyzkoušel, tě zaujaly a které naopak společně nefungovaly?

Pro mě byl velmi zajímavý projekt, na kterém jsem pracoval skoro celý minulý rok. Spolupracoval jsem na něm s módní návrhářkou Barborou Kotěšovcovou, což je také studentka UMPRUM. Byl jsem osloven pražskou galerii Kuzebauch, abych pro ně vymyslel objekty a uspořádal u nich svojí výstavu. Už dlouho jsem měl v hlavě myšlenku kombinace skla s oděvním průmyslem a jeho materiály. Spojil jsem se s Barborou a celý rok jsme společně pracovali na výstavě Fashion Glass. Vytvořili jsme pětici objektů, kde šlo o využití různých materiálů. Abych uvedl nějaké příklady, tak třeba: reflexní koženka a opakní sklo, umělá kožešina a křišťálově průzračné sklo. Také jsme recyklovali Bářiny modely, což byly z pohledu materiálu barevné potahy. Pracovali jsme hodně s lesklými povrchy. Bylo to velmi zajímavé. Sklo například s koženkou tak souznělo, že nebylo rozpoznatelné, co je co. To mě hodně bavilo. Hráli jsme si s materiály a někdy jejich cesty souzněly, jindy na sebe svým způsobem útočily. Výsledkem byla pětice objektů. Jsou to jakési vesmírné entity. Díky kombinacím díla ožila, navzájem sebou pohybují. Je v nich zakódovaná estetika módních prezentací a výstav, modelů a objektů, které se představují na molu a soklu. Mám radost, že se nám podařilo propojit tyto na první pohled vzdálené obory, sklo a módu.

Fashion Glass —František Jungvirt a Barbora Kotěšovcová | galerie Kuzebauch | foto: Katarína Hudačinová

Výstava Fashion Glass se zdá být provokativní, právě díky nesourodým materiálům. Jaké měla ohlasy?

Od začátku jsme chtěli být výstřední. Mám rád barvy a Barbora také, takže jejich využití pro nás bylo přirozené. Reakce majitelů galerie byly pozitivní, ač jsme se jich ze začátku trochu báli. Najednou jsme tam přišli s něčím jiným. Dříve tam vše vystavovali za světla, my jsme ale zhasli celý prostor a pracovali jsme s uranovým sklem a dalšími reflexními materiály, jejich odlesky. Každý objekt jsme zvlášť nasvítili. Výstavu jsme měli propojenou s hudbou, přišli jsme s hrou barev a různých materiálů. Těší nás kladné reakce od pro nás důležitých lidí, jako je Petr Nový, který výstavu kurátoroval, rektor VŠUP Jindřich Vybíral, nebo třeba můj vedoucí ateliéru Rony Plesl a Klára Horáčková. Sami jsme v dílech viděli progres. Přišli jsme s vlastním konceptem a snažili jsme se posunout hranici toho, co objekt ve skle může být. Měli jsme radost, že to tak bylo vnímáno u důležitých lidí, kteří se zajímají o sklo řadu let, nebo o něm i píší knihy. Jsme rádi, že se výstava líbila. Ale uvedu i jiný názor. Například naši výstavu navštívil i designér profesor Jiří Pelcl, a i když se mu líbila, říkal, že je to pro něj už hodně velká divočina. Pro nás je důležité, že díla vyvolávala emoce.

Fashion Glass —František Jungvirt a Barbora Kotěšovcová | galerie Kuzebauch | foto: Katarína Hudačinová

Jak se ti s Barborou spolupracovalo a jak tato spolupráce probíhala? Plánuješ další podobná propojení?

S Bárou se mi spolupracovalo dobře. Za celý rok společné práce nedošlo k zásadním střetům, což považuji za úspěšné. Oba jsme se shodli na tom, že naše umělecké cesty dost souzní. Když někdo přišel s novou myšlenkou a chtěl dílo něčím obohatit, nebo posunout, dokázali jsme se domluvit. I když to byl protinázor toho druhého. Určitě to pro nás oba bylo inspirující. Dozvěděl jsem se hodně informací z Bářina oboru a ona zase z mého. Uvažujeme nad dalšími společnými projekty. V této spolupráci pro nás bylo důležité, aby všechny aspekty vycházely z nás obou. Takže když se vymýšlel tvar, nebo kombinace, rešerše a navrhování probíhalo společně. Vize vycházela z nás obou. Jsem rád, že se v objektech mísí naše názory a cítění.

František Jungvirt – SHADOWS for KLIMCHI s.r.o. | foto: Anna Pleslová

Na Czech design week ses prezentoval kolekcí foukaných váz, na jejichž tvorbu si využíval tradiční dřevěné formy. Nemůžu se ubránit srovnání těchto klasicky zpracovaných váz právě s díly z Fashion Glass. Dají se tato díla považovat za tvé umělecké protipóly? Která poloha je ti bližší?

Ve své práci jdu dvěma cestami. Jedna je minimalistický design, kde není třeba nic přehánět. Aby vypadal minimalisticky a udržela se v něm střídmost, není nutná překombinovanost. Je důležité najít pěkný tvar, myšlenku a dekor, který ho nebude narušovat. Snažím se tedy o jednoduchou formu a barevnost, jež spolu budou fungovat. Druhou cestou je volná tvorba, kde se nebojím divočiny. Zabývám se kýčem, pracuji s mnohostí věcí. Už nejde jen o tvar samotný. Většinou není nijak striktně daný. V této cestě pracuji i bez formy. V projektu Fashion Glass nebyl ani jeden objekt foukaný do formy. Byl to úplně jiný proces. Museli jsme spolupracovat s dalšími lidmi, zamýšlet se vedle designu i nad konceptem. To se vám pak otevřou obzory. Celkově vzato se vzájemně inspiruji u volné tvorby pro design a opačně.

František Jungvirt – Café Louvre, ve spolupráci s Czech Design Week a Moser | foto: Katarína Hudačinová a Karolína Matušková

Co je pro tebe v tvé práci nejpodstatnější?

Určitě je to pravdivost, dotaženost, úcta k řemeslu a řemeslníkům, dobrý kolektiv lidí, ale také smysl pro detail při navrhování a příběhovost. V malbě mě baví se jím zabývat. Naopak mi vadí například špatně vyleštěný okraj či šišatost na jinak čistém tvaru. Chyby a nedokonalost připouštím jen pokud má jít o záměr. Za důležité ve své práci považuji také umět poděkovat druhému a uznat chybu.

Co pro tebe sklo znamená?

Sklo je pro mě materiálem nejvhodnějším pro ztvárňování mých vizí a myšlenek. Jeho vlastnosti mi dávají velké možnosti pro má díla. Mohu pracovat s jeho optikou, průhledností a křehkostí. U jiných materiálu se tolik variant využití asi nenajde. Sklo mě stále dokáže překvapit. Baví mě na něm i to, že prací s ním se pořád učím nové věci.

František Jungvirt | instalace Forgotten Glass Treasures – detail | foto: Lenka Glisníková

Sám o sobě tvrdíš, že se snažíš technické a vizuální hranice svého oboru posouvat. Jaké máš v tomto ohledu ambice?

Překračovat hranice oboru pokládám za velmi důležité. Je to i jakýsi můj cíl v tom, co vytvářím. Dělám si neustále rešerše věcí a technik a zároveň se snažím přicházet s novými kombinacemi a postupy. Hodně experimentuji. To se mi daří někdy více, jindy méně. Hledám nové barvy, neobvyklé možnosti ve skle, dávám věcem jiné funkce. Chci vytvářet nové cesty. V jednom ze svých nejnovějších projektů se snažím uranovou vázu ukázat v jiném světle. Snažím se o bourání stereotypů, že váza s květinou funguje jen za denního světla, že v ní musí být nutně květina. Mé vázy jsou díky tomu spíše objekty, uměleckými předměty.

František Jungvirt | PARTY OBJECTS | foto: Katarína Hudačinová

Ačkoliv jsi ještě ani neopustil školu, máš za sebou dlouhý seznam výstav nejen v Čechách, ale i v zahraničí a také různé spolupráce. Například i s firmou Moser. Co považuješ za zásadní milníky posledních let, které tvořili tvou práci i výtvarnou osobnost?

Vytvářet svou volnou věc a navrhovat design pro konkrétního zadavatele, jsou dvě rozdílné věci. Proces tvorby při nich probíhá trochu jinak. Spolupráce považuji za klíčové. Hodně se jimi učím. Mám štěstí, že nabídek je v poslední době hodně a já si mohu vybírat. Snažím se volit to, co mě opravdu osloví a v čem vidím nějakou svou přidanou hodnotu. Důležitá pro mě byla určitě již zmíněná spolupráce s Moserem. Šlo vlastně o performance. Vybral jsem si pro ni jejich klasicistní vázu Merano, která byla zdobená oroplastikou a hranařským brusem a kterou jsem umístil do muzejní vitríny. Naprogramoval jsem statické air-brush pistole, které v určitém intervalu na točící se vázu vstřikovaly agresivní barvu, jako je červená a modrá. V jeden moment se tak váza i její charakter začaly před diváky měnit. Výsledek performance končil tím, že došla barva, nastalo ticho, při kterém se točila váza zahalená mlhou rozpraše, a po které stékala barva. Charakter vázy se změnil. Chtěl jsem tím ukázat, že i velmi konzervativní práce lze pomocí správné invence barvy, myšlenky a kontextu, posunout někam dál.

Proč ses stal součástí projektu goodbyGlass a jaký má podle tebe potenciál?

Oslovila mě Dagmar Petrovická, která je má dobrá kamarádka. Známe se z Huti František v Sázavě, kde jsem ještě na střední škole absolvoval jeden z kurzů. Tam jsme se poznali. Mám ji rád. Je to člověk, který se taky zajímá o sklo jako já. Líbí se mi, že založila platformu, kde ukazuje práce nejen své, ale také svých kamarádů, výtvarníků. Mám z toho radost, že něco takového existuje. Je fajn být součástí něčeho, co pomáhá mladým sklářským umělcům ve vývoji, získávání zpětné vazby, finančních prostředků na další projekty.

Čím se v goodbyGlass prezentuješ?

V goodbyGlass mám svoje designové práce, jako je kolekce Garden nebo Lentil. Každá váza, je více méně užitého charakteru.

Na čem momentálně pracuješ, prozradíš mi to?

Tím, že je konec roku, tak jsem nyní několik projektů dokončil. Zmínil bych jednu velmi zajímavou spolupráci. Šlo o koncept propojení čtyř restaurací z Jižních Čech. Oslovili mě s tím, že se tyto restaurace spojily ve společné platformě Jíme Jih. Majitelé se rozhodli, že v lihovaru Landcraft uvaří společný gin. Vznikl tak likér a limitované křišťálové lahve, ve kterých je zakódovaný příběh společného sběru bylin ve formě malovaných kvítků, které jsou součastí likéru. Jsou to monarda, agasteche, mateřídouška a saturejka. Každý restauratér si vybral jednu bylinu. Koncept funguje tak, že tuto kolekci limitovaných lahví můžete posbírat jen tak, když navštívíte všechny restaurace. Patří do nich Zájezdní hostinec U Jiskrů, Klika Kitchen & Coffee, Sůl & Řepa a Thir, které jsou rozprostřené po jihu Čech. Jsem rád, že taková propojení na Jihu Čech vznikají. Dále jsem čerstvě dokončil svou novou kolekci Trifid vases, jenž jsou inspirované vesmírnými květy, které kvetou, jen když nesvítí slunce, což je trochu paradox. Vázy, které jsem navrhl, fungují i za tmy. Použil jsem uranové sklo a UV světla. Takže má každá váza vedle denního režimu, kdy je barevná, i noční režim. Když se zhasne a rozsvítí UV lampy, začne jiná hra barev a skla. Zajímavou spoluprací je pro mě také navrhování užitkového skla pro mladou značku KLIMCHI.

František Jungvirt | kolekce lahví na gin, 2020 | foto: Anna Pleslová

Na závěr bych rád poděkoval všem, kteří mi při mé tvorbě, realizacích a prezentacích pomáhají.

Sklářský výtvarník, designér a malíř skla, František Jungvirt (*1996) v současné době studuje v magisterském navazujícím studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v Ateliéru skla u Ronyho Plesla. Před tím získal vzdělání na Střední odborné škole v Třeboni, kde se zaměřil na obor uměleckořemeslné zpracování skla se zaměřením na malbu skla. Tyto zkušenosti propojuje ve volné tvorbě i v designu. Ve své práci se zabývá tradičními odkazy českého sklářství ve spojení s novými impulzy. V dílech se snaží posouvat technické i vizuální hranice svého oboru. Jeho hlavním výstupním artiklem je váza. Má za sebou již mnoho zajímavých spolupráci, například s firmou Moser. V současnosti se věnuje studiu, volné tvorbě a dalším zajímavým projektům. V  goodbyGlass se prezentuje svými designovými vázami.

Líbí se vám naše rozhovory se sklářskými umělci? Zajímáte se o dění v současném českém skle? Pokud byste chtěli podpořit naší aktivitu, abychom vás nemuseli i nadále zatěžovat reklamou, budeme rádi za jakýkoliv příspěvek na podporu našeho blogu i dalších činností.

Přispět můžete na toto číslo účtu: 670100-2215867698/6210.

Všem vám moc děkujeme a doufáme, že i v nepřízni této doby budeme moci dále pokračovat v naší práci a v tom co nás baví. Rádi bychom po skončení pandemie zase navázali na naše pop-up akce, výstavní činnost i zážitkové exkurze.

V případě jakýchkoliv dotazů nás neváhejte kontaktovat.

3 thoughts on “František Jungvirt: „Ve své práci jdu dvěma cestami. Jedna je minimalistický design, kde není třeba nic přehánět. Druhou je volná tvorba, kde se nebojím divočiny. Zabývám se kýčem, pracuji s mnohostí věcí. Už nejde jen o tvar samotný.“

  1. Clanek o Frantiskovi je obsahove skvely, bohuzel na krase mu ubiraji mluvnicke chyby, hlavne v interpunkci,ale i v gramatice jako takove.. Stale si myslim, ze by novinarinu ci jakekoliv bloggerstvi (nebo jak se to dnes nazyva), meli delat lide s cestinarskym talentem, pripadne by si sve clanky meli nechat opravit kompetentnimi osobami,aby k temto omylum nedochazelo a neubiralo to napriklad na uplnosti a perfektnosti. Jinak pred umenim Frantiska smekam a fandim mu v dalsich jeho etapach. JS

  2. Je zajímavé, že diskutující přede mnou byl schopen v obsáhlém článku nalézt chyby, zatímco v jeho vlastním komentáři mu jich, zejména v interpunkci, uniklo dost. Ale jinak souhlas, hezký rozhovor, smekám. JD

  3. Dobrý den,
    Jako autorka textu vám JS děkuji za vaší reakci. Vážím si každé připomínky, kritiky i pochvaly, které ke svým textům dostávám. Díky tomu se zlepšuji a dál na sobě pracuji. Za svým textem si ale stojím. Věřím, že stylistika by určitě rozhovoru pomohla, leč není nikoho, kdo by jí dělal. A přesto, rozhovor ze svého subjektivního hlediska, hodnotím jako obstojný, dostačujicí a velmi zajímavý. Rozhodně bych jej nesrovnávala s rádo by blogerskými texty. Jsem s článkem spokojená, ovšem za váš názor jsem ráda. Žadný učený z nebe nespadl a vždy je co zlepšovat. Budu ráda, když nám svou přizeň zachováte a nadále si budete číst o mladé české sklařské tvorbě. Děkuji a přeji hezký den
    Štědrová Lenka

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *