Filip Lukavec: „Baví mě, když se lidem moje tvorba a sklo líbí a přináší radost. Je to pro mě největší motivace dál tvořit, objevovat a zkoušet nové věci.“

V posledním rozhovoru letošního roku jsme vyzpovídali skláře Filipa Lukavce (*1998), který patří k nejmladší generaci nadějných sklářských autorů. Jeho tvorba nepostrádá moderní a čistý design. Společně se zajímavými nápady vnáší do českých řad mladistvý nádech a pomalu si buduje své místo na české sklářské scéně, které si právem zaslouží. Povídali jsme si o jeho začátcích na škole v Kamenickém Šenově, o jeho nápadech, inspiracích a proč je pro něj sklo tak důležité. Neopominuli jsme ani již vzniklé projekty, které vám v rozhovoru přiblížíme a novinky, na kterých momentálně pracuje. Věříme, že o něm a jeho tvorbě ještě hodně v budoucnu uslyšíme.

rozhovor no.: 24

— bez umění život není —

Kdy ses rozhodl, že tvou profesní cestou bude právě sklářství?

Se sklářstvím jsem se seznámil poprvé na střední sklářské škole v Kamenickém Šenově a už v prvním ročníku jsem doufal v to, že bude sklo vždy součástí mého profesního života. Po škole jsem měl ale období asi jednoho roku, kdy jsem se sklu vůbec nevěnoval. Prošel jsem si několika pracovními obory, které se sklem nemají nic společného. Chtěl jsem hlavně tvořit a na sklo jsem často myslel. Pak jsem se vrátil zpět na cestu skláře a od té doby je to na nejlepší cestě.

Co pro tebe sklo, jako materiál, znamená?

Sklo pro mě znamená mnoho věcí. Je to určitý druh meditace. Když stojím u stroje několik hodin denně a vnímám jen ten kus skla, jako by byl mou součástí. Je to způsob, jakým může člověk dát fyzickou podobu kdejakým svým představám. Všichni se se sklem setkáváme každou chvíli v různých podobách. Ať už to jsou sklenice na pití, žárovky, okna, brýle nebo právě umělecké sklo. Je to vlastně nedílná součást života každého z nás, ať už kvůli praktickému využití nebo umění. A bez umění život není.

Filip Lukavec | foto: osobní archiv autora

Vystudoval jsi Design broušeného skla na sklářské škole v Kamenickém Šenově. Co ti studium na této nejstarší sklářské škole dalo?

Určitě jsem získal možnost naučit se základy krásného řemesla. Díky této škole jsem tím, kým jsem, a za to jí patří mé díky. Možná bych měl ale říct, že jsem nepatřil mezi nejvzornější studenty teoretických hodin. Párkrát jsem dokonce tajně zůstal v brusírně o hodinku déle, místo nějaké jiné, pro mě zanedbatelné hodiny.

Již v době studií o tobě bylo docela dost slyšet, zejména díky návrhům medailí pro Olympiádu dětí a mládeže v roce 2019. Jednalo se o prestižní událost. Čekal jsi, že tě vyberou? Jaká byla konkurence a proč myslíš, že právě tvá práce u poroty zabodovala?

To byla taková moje první účast na umělecky zaměřené soutěži, kterou jsem měl tu čest vyhrát. Rozhodně jsem nepočítal s výhrou. Maximálně s postupem do užšího výběru, ale štěstí se na mě usmálo. Moc si nevybavuji návrhy ostatních. Jen vím, že to byly vždy klasické medaile. Můj návrh se porotcům zalíbil zejména díky spojení kovu se skleněnou částí, kterou jsem do návrhu zakomponoval. Ne nadarmo se říká, že v jednoduchosti je krása. Tím se často řídím a i tu medaili jsem navrhl tak jednoduše, jak jen to šlo.

Filip Lukavec | foto: osobní archiv autora

Při práci na medailích jsi tedy kombinoval sklo a kov. Proč zrovna tato kombinace? Byla tato zkušenost náročná?

Tady je odpověď jasná. Sklo jsem spojil s klasickou medailí, protože jiná možnost pro mě jako skláře a studenta sklářské školy nebyla. Náročné to bylo snad jen v tom, že jsem návrh musel upravovat tak, aby se dal realizovat. Zasadit sklo do medaile, tak aby to bylo bezpečné a medaile působila jako jeden kus. O realizaci snad dvou a půl tisíc medailí se postarali v kovospracovatelské dílně v Liberci. Naučil jsem se, že není tak jednoduché spojit dva obory v realizaci jednoho díla. Ale když už se člověk dopracuje k tomu, aby to fungovalo, tak to stojí opravdu za to.

Filip Lukavec | foto: osobní archiv autora

Je pro tebe materiálový experiment, tedy kombinování materiálů mezi sebou, důležitý?

Pro mě je hlavní sklo. To mi v podstatě stačí. Ale když se naskytne možnost kombinací, rád zkouším nové věci. Momentálně mám doma jednu skleněnou vázu specifického tvaru, která by sama od sebe nestála. Vymyslel jsem, že nechám nějakého šikovného truhláře vytvořit dřevěný podstavec, který bude vázu ve spodní části „objímat ” a dojde tak ke spojení dvou materiálů, které se jeden bez druhého neobejdou. Asi stejně, jako v počátcích vzniku skla na huti, kdy se sklo stýká se dřevem při jeho tvarování. Já to vidím tak, že ke sklu patří i dřevo a kov. Vzájemně se v našem světě potřebují.

Filip Lukavec | foto: osobní archiv autora

Ve své tvorbě využíváš sochařské studie, které modeluješ z hlíny. Popíšeš mi proces přípravy a následný vznik a realizace tvých děl?

Taveným plastikám jsem se věnoval hlavně na střední škole. Všechny postupy nás učil Petr Stacho, který plastiky tvoří už řadu let. Všechno začíná modelováním z hlíny. Vytvoří se pozitiv toho, co chceš vytvořit ze skla. Model zaliješ sádrou, která se nechá ztuhnout a poté se z ní vyjme veškerá hlína. Tak vznikne forma neboli negativ, do které se po vyschnutí vloží sklo. Forma se sklem pak zůstane v peci, kde se taví a chladí klidně i několik dní, výjimečně i týdnů. Záleží na nejtlustším bodě taveného objektu, kde díky procesu pomalého chlazení mizí vnitřní pnutí pomaleji. Po vychlazení se forma v podstatě jednoduše rozpadá při jejím oddělování od vytavené plastiky, kterou je pak už jen nutné dále opracovat v brusírně, pískováním nebo jinými technikami.

Filip Lukavec | foto: osobní archiv autora

Tavená plastika je velmi náročný obor, který ve světě nemá s Českou republikou moc konkurenci. Jak vidíš ty osobně české sklářství v konkurenci s jinými zeměmi?

Osobně si myslím, že u nás v Čechách jsme vážně centrem veškerého sklářství. Je tu nespočet umělců, sklářů a skláren a spousta lidí je tu vážně šikovných a schopných. V jiných zemích jsou ale podle mě skláři a umělci více ceněni. Možná to bude tím, že u nás je sklo opravdu rozšířenější než ve světě a je bráno jako jakýsi standard.

Kde získáváš inspiraci?

V hlavě. Dokáže mě inspirovat třeba jen pohled do přírody. Občas mě překvapí i moje fantazie, když věnuji své myšlenky představám a tvorbě skla. V podstatě dostanu myšlenku na určité téma, toho se držím a v hlavě si modeluji tvar daného objektu. Dokážu si představovat i barvy, které by se k němu nejlépe hodily. Občas z toho vznikne nápad, který prostě musím uskutečnit.

Filip Lukavec | foto: osobní archiv autora

Jak bys popsal svou tvorbu?

Jednoduchost, estetika, elegance, čistota, vášeň.

Co je pro tebe v tvorbě a v designu v současnosti nejdůležitější?

Co se designu týče, tak je to určitě moderní a čistý vzhled. Myslím, že mi jde samo od sebe jít s dobou, protože technika, která mě baví ze všech nejvíc tzv. hranovačka snad nikdy nezestárne a vypadá opravdu dobře.

Co přesně znamená hranovačka? Můžeš mi tuto techniku více přiblížit?

Broušení skla dělím na dvě základní techniky. Hranování a kuličina. Při hranování se využívají stroje neboli šajby s těžkými kotouči ve vodorovné poloze. Na tento kotouč sklo položíš, kontroluješ jestli vzniká plocha tak, jak ty chceš a sklo držíš vyrovnané, tak aby plocha byla opravdu čistě rovná. Nakonec tyto plochy mezi sebou utvoří právě ty krásné hrany, které daly vzniknout pojmu hranovačka.

Filip Lukavec | foto: osobní archiv autora

Moc mě zaujala tvá práce s názvem Fruit of the night, kde se snoubí tradiční řemeslo, čistá práce a hlavně moderní design. Povíš mi prosím, jak dílo vznikalo a co tě inspirovalo?

Děkuji. Tuhle sérii považuji za své zatím nejlepší dílo. Bylo to celkem šest kusů váz, které si objednal jeden sběratel z Ameriky. Oslovil mě s tím, že by chtěl něco podobného ve stylu vázy Edge, kterou jsem vytvořil ještě na střední škole, kdy jsem se začal věnovat hranování skla. Dokonce se prodala u vás na e-shopu goodbyGlass.

Jak tedy dílo Fruit of the night vznikalo?

U formaře Zdenka Jíchy jsem nechal vytvořit dřevěnou formu podle střihu. Jelikož jsem měl volnou ruku a svobodu tvorby, což je pro mě dost důležité, tak jsem se rozhodl využít příležitosti a nechal jsem si ve sklárně Ave Clara na Polevsku nafoukat šest kusů masivních těžkých váz ve tvaru tlusté kapky. Na huti měli tenkrát super výběr z barev skla, tak jsem zkombinoval tři vrstvy různých barev s tím, že jak budu postupně odbrušovat sklo, vzniknou úžasné průhledy a odrazy ve vázách. Dvě z nich jsem nakonec doplnil i pískováním jejich vnitřní části, což mě jako technika taky dost baví v kombinaci s klasickým broušením. Inspirací mi byla zase příroda. Každá váza mi připomíná jednoduše sochařsky opracovaný kus materiálu. Barvy uvnitř mají své kouzlo. Například jedna vypadá jako kus opracovaného ledu a působí až mrazivým dojmem. V další váze jsem viděl vesmír a jiná zase připomíná džungli.

Filip Lukavec | foto: osobní archiv autora

Také mě moc zaujala práce s názvem Shard no.2. Co má tato plastika představovat a jaký je její koncept?

Tak tahle tavená plastika navazovala na jejího předchůdce Shard no.1. Je to její větší ségra. Nepředstavuje prakticky vůbec nic. Při tvorbě jsem se soustředil jen na to, aby měla prostý špičatý tvar. Hlavně jsem chtěl docílit přechodů barvy od nejtmavší v její nejtlustší části, až skoro do křišťálu, díky změně tloušťky skla na jejích stranách. A díru uprostřed jsem tam vytvořil postupným litím tekuté sádry do již suché formy. Proč? Vypadá to lépe, než kdyby tam žádná struktura nebyla.

Na čem momentálně pracuješ?

Mám rozpracovaný projekt výroby skleniček Clarity. Perfektně broušená a vyleštěná hranovačka. Spojení lehce symetrických ploch na horní straně sklenice s náhodně broušenými plochami ve spodní části. To vše zakončeno faktem, že skleničky stojí trochu nakřivo. Jednak na protest toho, že sklo musí stát dokonale rovně a taky proto, že to prostě dobře vypadá. Kromě toho momentálně dělám i na čtyřiceti centimetrové vysoké modré váze, kde spojuji hranování skla s kuličskou prací.

Filip Lukavec | foto: osobní archiv autora

Jak ses dozvěděl o projektu goodbyGlass a proč ses stal jeho součástí?

Už to je pár let. Byl jsem na brigádě u Petra Slavíka a jednou mi o tomhle tehdy novém projektu řekl. Tak jsem to zkusil. Setkal jsem se s Dagmar Petrovickou a vybrali jsme pár objektů, které goodbyGlass prezentuje. Momentálně tam mám několik objektů, které jsem tvořil ještě na střední. Možná časem vybereme zase něco nového pro osvěžení.

Jaký má podle tebe goodbyGlass potenciál?

Podle mě potenciál určitě má. Je to projekt, který spojuje všechny umělce, kteří jsou jeho součástí a další umělci postupně přibývají. Pomáhá daným umělcům s prezentací jejich díla a případným prodejem. Mě přijdou super hlavně tyhle rozhovory, které jen tak s umělci nevznikají často. Díky nim může čtenář poznat naší tvorbu a osobnost.

Co plánuješ za projekty v blízké budoucnosti?

Založil jsem skupinu Nox Glass, jejímž účelem je přijmout šikovné mladé skláře a výtvarníky různých oborů, kteří si navzájem pomáhají s realizací individuálních nebo týmových projektů a děl. Momentálně jsme tam asi jen čtyři lidi. Je to projekt, kterému nechávám spíše volný průběh. Kdo ví, jak to dopadne. Ale hlavní je, že máme vlastní trička. Mimo to se chci samozřejmě zabývat další tvorbou skla a rozšiřovat své portfolio.

Filip Lukavec | foto: osobní archiv autora

Máš nějaký tvůrčí sen ve svém oboru, co bys rád vyzkoušel, zažil nebo vytvořil?

Mým snem je jednoduše tvořit. Asi bych se bez toho neobešel. Chci, aby tu po mě jednou to sklo zůstalo a s ním vlastně i vzpomínka na mou přítomnost ve světě sklářů. Baví mě, když se lidem moje tvorba líbí a přináší radost. Je to pro mě největší motivace dál tvořit, objevovat a zkoušet nové věci.

Sklář Filip Lukavec (*1998) patří k nejmladší generaci nadějných mladých tvůrců ve sklářském oboru. Je absolventem nejstarší sklářské školy v Kamenickém Šenově, kde vystudoval obor Design broušeného skla pod odborným vedením Petra Stracha a Josefa Kříže. Ve své tvorbě, kterou mohou charakterizovat slova jako jednoduchost, estetika, elegance, čistota a vášeň, využívá broušené a tavené sklo. Založil skupinu Nox Glass, která sdružuje šikovné mladé skláře a výtvarníky různých oborů. Je také součástí projektu goodbyGlass. Momentálně se věnuje rozšíření svého sklářského portfolia a realizaci dalších projektů.

Líbí se vám naše rozhovory se sklářskými umělci? Zajímáte se o dění v současném českém skle? Pokud byste chtěli podpořit naší aktivitu, abychom vás nemuseli i nadále zatěžovat reklamou, budeme rádi za jakýkoliv příspěvek na podporu našeho blogu i dalších činností.

Přispět můžete na toto číslo účtu: 670100-2215867698/6210.

Všem vám moc děkujeme a doufáme, že i v nepřízni této doby budeme moci dále pokračovat v naší práci a v tom co nás baví. Rádi bychom po skončení pandemie zase navázali na naše pop-up akce, výstavní činnost i zážitkové exkurze.

V případě jakýchkoliv dotazů nás neváhejte kontaktovat.

1 thought on “Filip Lukavec: „Baví mě, když se lidem moje tvorba a sklo líbí a přináší radost. Je to pro mě největší motivace dál tvořit, objevovat a zkoušet nové věci.“

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *