David Černý: „Zaujala mě emoce kytice v odpadkovém koši. Tak jsem tu myšlenku proměnil v inspiraci a propojil s válci pod postelí.“

V současné době je všeho dost a lidé žijí v nadbytku. O tom, jak na tuto problematiku reaguje svou prací umělecký sklář a designér David Černý, si můžete přečíst v našem červnovém rozhovoru. Kromě toho, jak se ve své tvorbě snaží využít neony v současných interiérech a tím, je jako sklářské řemeslo zachránit, se David ve společném projektu Morfujeme zabývá transformací materiálů a jejich recyklací. V našem povídání se mimo jiné dozvíte, jak publikum na posledním Designbloku přijalo jejich talíře lisované z hovězí krve a jaký byl jejich koncept.

Kdy ses rozhodl, že se sklářství stane tvou doménou a uměleckým vyjádřením?

Po pravdě jsem se ke sklu dostal oklikou.  V počátcích mého studia mě spíše zajímala architektura a pak design, jako takový. Až když jsem se nedostal na ČVUT na magisterský obor, tak mě táta, který se sklem pracuje, nabádal, abych zkusil jít na UMPRUM na sklo. Dávalo mi to větší smysl, protože v tomhle odvětví má zázemí. Specializuje se na technické sklo a často jsem ho do dílny, už jako malý, chodil navštěvovat. Hrával jsem si tam rád s „volantem“ od sklářského soustruhu. Díky tomu jsem měl prostor udělat si ke sklu vztah. Táta o něm hodně ví. Tak jsem s ním mohl i dost věcí konzultovat. Takže když jsem se rozhodoval co dál, táta mi trochu nadhodil, ať zkusím sklo. A tak jsem si řekl, proč ne?

David Černý, Big Kid | Foto: Anna Pleslová

Čím tě studium na UMPRUM zaujalo?

UMPRUM dává svým studentům zejména motivaci k tvorbě, protože má efektivní prostředky k prezentování jejich prací.

Co ti obě dvě studia při zpětném pohledu nejvíce dala a jak bys je mezi sebou porovnal?

Měl jsem v sobě vnitřní souboj, protože ČVUT bylo zaměřené hlavně na produkty a z toho jsem byl už trochu unavený.  Chtěl jsem si odpočinout a dělat volnější věci.  To mi na UMPRUM bylo umožněno. Ale pořád jsem v sobě měl zakořeněný produktový design, takže jsem balancoval s tím, aby mi vždy volná tvorba dávala nějaký smysl. Teď jsem v takové fázi, kdy mě produkt jako skláře moc nebaví a mám naopak rád více umění než průmyslový design.

David Černý, Gumtub | Foto: Tomáš Slavík

V tvorbě máš rád jednoduchost a soustředíš se na detaily. Jaká specifika má ještě tvoje práce?

Určitě bych měl zmínit, že je pro mě důležitá estetika. Ta by měla být stejně významná jako koncept projektu. Také se hodně zabývám tvarovou harmonií. Má pro mě velký význam. Snažím se, aby mé práce měly kontinuitu. Držím se svého hesla „střídmá hravost,“ které by mělo být zahrnuto v každém mém projektu.  Ale abych řekl pravdu, tak si ve volné tvorbě nejsem tolik jistý v kramflecích. Pořád mám v hlavě zakořeněnou funkčnost věcí. Je pro mě těžké, se od toho oprostit. Nicméně jako funkci můžeme brát samotnou estetiku, protože člověk odjakživa touží po kráse a harmonii a to jak vizuální, tak zvukové. Nicméně jsem názoru, že estetika by stále měla být doplněna o něco navíc.

Na posledním Designbloku jste se prezentovali s projektem Morfujeme. Řekneš mi o něm víc?

Jsme celkem tři. Společně s Petrem Vykoukalem a Valérií Záhonovou jsme založili studio Morfujeme. Teď na posledním Designbloku a na frankfurtském Ambiente jsme prezentovali talíře s názvem „2. blood“. K jejich vytvoření jsme použili hovězí krev, kterou jsme lisováním přetvořili. To jen tak na úvod. Svět je plný věcí, nadbytku, skleniček, miliardy židliček a všeho. Podle nás tří je potřeba, aby se všechny předměty daly využít. Měly by se na ně používat nové materiály, které by je měly posouvat vždy o něco dále. Zároveň by měly nést nějakou myšlenku či poselství, aby se nevytvářel další odpad. Jde nám o koloběh věcí a materiálů.

Morfujeme, 2.blood | Foto: Peter Fabo

Takže se ve vašem studiu snažíte pracovat v ekologickém a zároveň ekonomickém konceptu využití materiálů i věcí?

Ano. Ty krvavé talíře byla naše první prezentovaná věc. Šlo o materiálový experiment, který se spíše překlenul do experimentu sociálního, ale myšlenka, kterou jsme se snažili odprezentovat, byla spíše edukativní. Chtěli jsme říct a ukázat lidem, že se mají zajímat více o materiály, které nakupují a z čeho jsou předměty vyrobené. Podle nás je potřeba být nějakým způsobem v tomto směru vzdělaný. Být k planetě šetrný a ohleduplný.  Když nelze být aktivistou, tak být rozumný a zodpovědný konzument.

Morfujeme, 2.blood | Foto: Peter Fabo

Jak na talíře z krve reagovalo publikum?

Tento projekt neměl být funkční. Nechtěli jsme, aby se z krve opravdu talíře začaly vyrábět. Byla to spíš metafora nebo symbolika, ale stejně byly ty krvavé talíře hodně kontroverzní předměty. Protože klasické talíře jsou produktem dost hygienickým. Proto nás zajímala reakce lidí na ty naše z krve. Ve výsledku byli nejdříve šokovaní, někteří pohoršení nebo znechucení. Nepochopili naší message a náš koncept.  Ale ti, co si naší myšlenku nechali vysvětlit, pochopili, co jsme vším chtěli říct.

A jaká tedy byla hlavní myšlenka, kterou jste chtěli sdělit?

My nechceme dělat talíře z krve, ale chceme, aby se lidi zamysleli nad tím, že jedí jelita, ale hnusí se jim talíř z krve. Nebo že lidi používají kožené věci a považují kůži za ušlechtilý materiál, ale hnusí se jim, že zvíře muselo padnout za oběť. Snažíme se lidem ukázat, že kdysi dávno, když měli lidé statek a farmu, dokázali zpracovat a zužitkovat všechno. Zrecyklovat do poslední kostičky celé prase a bylo to tak v pořádku. Teď to bohužel funguje jinak. Na to jsme chtěli poukázat.

David Černý, Screws | Foto: Tomáš Slavík

Kromě práce ve studiu Morfujeme i svou užitou tvorbou reaguješ poměrně ekologicky na současnou situaci. V roce 2018 jsi designoval karafu „Water Tower“, kde jsi bral ohledy na původ vody a odkazoval jsi na kohoutkovou vodu. Máš nějaká další díla, kde se nad ekologií zamýšlíš?

Já se nechci prohlašovat za aktivistu nebo protagonistu ekologie. Doma se sice snažím recyklovat a být důsledný, ale ne vždy se mi to absolutně daří. Svou prací se pokouším vyvolat diskuzi a chtěl bych, aby ostatní díky tomu více přemýšleli. To mi stačí. Chtěl bych, aby byli lidé zodpovědní, aby se zamysleli. To jestli mají morálku nebo ne, je na nich. Ze svých předešlých projektů mám také rád takzvané odpadkové vázy.

David Černý, Waste Vase | Foto: Anna Pleslová

Na jakém principu Waste vázy fungují? Jaký je jejich koncept?

Jejich příběh byl vlastně jednoduchý. Měl jsem doma pod postelí skleněné válce z nějakého jiného projektu, které mi zbyly. Byly ale poškrábané a nedaly se použít na perfektní projekt. Tak jsem jim chtěl vymyslet smysl, abych je nemusel vyhodit. Zaujala mě emoce kytice v odpadkovém koši. Tak jsem tu myšlenku proměnil v inspiraci a propojil s válci pod postelí. Jde o to, že lidé používají třeba karafu jako provizorní vázu pro kytky. Takže se jedná o provizorní a užitou funkci jednoho užitého předmětu na něco jiného. To bylo smyslem. Využít jednu užitou věc i na něco jiného, ale aby předmět fungoval ve všech ohledech pro obě funkce stejně dobře.

David Černý, Architecture of Flowers | Foto: Petr Vykoukal

A na čem pracuješ teď?

Teď dělám na dvou projektech. Na trofeji pro mistrovství ČR v bikrosu. To mě dost baví, protože jde o užité umění, ale můžu to pojmout dost abstraktně. To je cesta, kterou se chci dát. A pak bych rád navázal na svou tvorbu s neony a pokračoval v ní.

Kdy jsi začal neony používat a proč si s nimi vůbec začal?

Obecně v designu, když někdo něco tvoří, tak chce přijít s něčím novým. S něčím, co ve světě ještě nebylo, aby byl jedinečným. V dnešní době je to však stále obtížnější. Musíme si dát pozor, abychom při honbě za novinkami úplně nezapomněli řemesla. Tak jsem chtěl znovu využít neony, ale jinak.  Neony jsou vlastně sklářské řemeslo, protože se dělaly ze skleněných trubek, které se musely ohýbat, a to dělali skláři. Toto řemeslo nyní vymírá stejně jako lidé, kteří ho umí. Led technologie se neony v podstatě snaží svým způsobem nahradit, ale jejich vlastnosti jsou nenahraditelné.  To jsem se snažil odprezentovat v mojí diplomce. Šlo o myšlenku světlo ve světlu.

David Černý, Gumtub | FOTO: Anna Pleslová

Když jsi zmínil, že chceš na svou diplomovou práci navázat, jak chceš práci s neony posunout?

Ty první neony byly spíš volnější tvorba. Šlo jen o to, aby dobře fungovaly v prostoru. Nově bych byl rád, kdyby byly kompaktnější a více v užité formě. Budu vycházet z podobného principu o zachování jejich technologie.

Nemůžu při našem rozhovoru nezmínit současnou covidovou krizi, která nás všechny nějakým způsobem zasáhla. Jak je to u tebe? V čem tě ovlivnila a narušila nějak tvou sklářskou tvorbu?

Vlastně ani moc ne. Zrovna rekonstruuji byt, takže mi pandemie dala prostor posunout se v rekonstrukci doma. Upozadil jsem vlastní tvorbu jako takovou a soustředil se na sebe. Realizoval jsem se jinak. Člověk si stejně někdy musí od tvorby odpočinout.

David Černý, Transportace Transformace | Foto: Tomáš Slavík

Jaký dopad podle tebe bude mít covidová pandemie na české a světové sklářství?

Myslím si, že dopad bude mít určitě. Upřímně se bojím o existenci skláren. Už v poslední době dost bojovaly o přežití, což je velká škoda a právě pro to, jsem se zabýval a zabývám neony. Je to v podstatě myšleno jako záchrana práce mého táty. Ale bojím se i o to, že zájem o užité umění momentálně bude menší, protože budou lidé více šetřit. Uvidíme.

Kromě projektu Morfujeme jsi součástí projektu goodbyGlass. Jaký má podle tebe potenciál?

Podle mě je určitě skvělé vidět tolik současného skla na jednom místě, i když je to jen v elektronické podobě. Přijde mi také moc fajn, že se všichni sdružují do jednoho celku. Pro zájemce o české sklo je tu možné nalézt spousty zajímavých věcí, které jsou dost jiné, než se dá sehnat v klasických obchodech se sklem či jednotlivých prodejních galeriích.

David Černý, Neon Daemon | Foto: Lenka Glisniková

Čím se v goodbyGlass prezentuješ?

Mám tam například svoje zmiňované neony, protože jsou moje budoucí doména (smích). Neony jsou podle mě velice zajímavé, ale v současné době nedostávají tolik pozornosti.

Co dalšího plánuješ v blízké budoucnosti?

To je dobrá otázka. Já moc celkově neplánuji.  Vždy se něco vyvrbí a samo na mě vyskočí. Takže uvidím, jak to na mě bude skákat.

Sklář a designér David Černý (*1992) se soustředí zejména na rozmanitost designu. Rád v něm hledá přesahy do umění užitého a volného. Snaží se o navázání dialogu s divákem. Využívá materiál a jeho koncept jako odkazy k různým tématům. Vystudoval bakalářský obor Průmyslový design na Fakultě architektury na ČVUT a následně pokračoval v magisterském studiu v ateliéru Skla na UMPRUM. V goodbyGlass se prezentuje svou autorskou uměleckou tvorbou, například světelnými neonovými objekty, které vytrhává z prostředí reklamy a obecné užité formy. Je spoluzakladatelem designového studia Morfujeme, které se specializuje na experimentální a transformační přístupy k materiálům a zároveň reaguje na současné problémy dnešní doby.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *