Brina Steblovnik: „Obsah mé práce je často založen na nějaké kritické myšlence a propojení skla. Buď v souvislosti se sklářskou praxí, která v mé zemi zaniká nebo v určitém sociálním aspektu naší společnosti.“

Slovinská sklářská výtvarnice Brina Steblovnik (1993*) přijela do České republiky za studiem do ateliéru Skla Ronyho Plesla na pražské UMPRUM. Její minimalistické pojetí tvorby, s jasným vizuálním jazykem, je ovlivněno i studiem architektury, kterou absolvovala v Lublani. Povídaly jsme si nejen o její současné tvorbě taveného skla, ale také o tom, jaké rozdíly vnímá ve studiu skla v obou zemích, o inspiraci v architektuře a dekadenci. Momentálně ale vlivem pandemie musí dodělávat svou diplomovou práci zpět ve Slovinsku. Jak se se změnami potýká a jaké nové myšlenky jí tato celosvětová krize přinesla, najdete v našem inspirativním rozhovoru.

rozhovor no.: 18

— oddech, odměna a utváření komunity,

jsou stejně důležité, jako tvrdá práce —

Své umělecké vzdělání jsi zahájila studiem architektury na Univerzitě v Lublani. Následně sis vybrala obor sklo a keramiku na Akademii výtvarných umění a designu v Lublani. Jak bys zhodnotila oba přístupy, ten architektonicky a pak užitý, ve své tvorbě?

Myslím si, že studium architektury mi otevřelo oči pro estetiku. Díky tomu jsem si poprvé opravdu začala všímat budov a objektů, které mě obklopují a následně je i analyzovat. Také jsem začala přemýšlet o struktuře a technickém provedení objektů, a stejně tak o použití výpočetního softwaru. Díky tomu jsem zjistila, že mám talent pro kresbu a chtěla jsem dále rozvíjet své umělecké schopnosti. Proto jsem se rozhodla změnit směr mého studia. Na Lublaňské akademii jsem si ale stále nebyla jistá, jak spojit nové znalosti s předchozím studiem. Tak jsem prostě nasávala informace a učila se vše, co jsem mohla.  V té době jsem rozvíjela zejména své konceptuální myšlení. Později jsem si také začala uvědomovat, že do svého uměleckého procesu mohu zahrnout i 3D modelování. V kombinaci s 3D tiskem a retušemi jsem schopná vytvořit dokonalé modely, které lze použít v procesu tavení skla do forem. To je pro mě nejlepší spojení digitálního a manuálního procesu. Stále ale považuji architekturu za zdroj své inspirace. Využívám některé její detaily nebo kompozice, které se mi líbí. Například jsem velkým fanouškem brutalismu, slovinských modernistů a jejich „otce“ Joža Plečnika. Zdá se mi, že můj život je shodou okolností propleten s místy, kde žil. Studovala jsem v jeho ateliéru na fakultě architektury, také jsem studovala na UMPRUM, kde on pracoval a v současné době žiji padesát metrů od jeho domu v Lublani.

Brina Steblovnik | Crystal Carafe | foto: Anna Pleslová

Momentálně studuješ mezinárodní program VISUAL ARTS na UMPRUM v Praze. Co tě vedlo k rozhodnutí přesunout se do Prahy?

Začala jsem hledat magisterské studium s uměleckoprůmyslovým zaměřením v zahraničí, protože jsem cítila potřebu přesunout se za hranice Slovinska a vyzkoušet si život jinde. Zároveň jsem věděla, že má Česká republika ve studiovém skle velkou tradici, zejména v tavené plastice. Ale teprve až když jsem procestovala některá místa na severu Čech, jako je Desná, Nový Bor, Harrachov nebo Jizerské hory, kde mě skutečně zaujala krásná příroda a úžasná sklářská komunita, tak jsem se rozhodla. Navštívila jsem UMPRUM v Praze a opravdu se mi líbily okouzlující a dobře vybavené ateliéry. Tak jsem se narychlo přihlásila. Jsem přesvědčena, že pro mě program Visual Arts byl tou nejlepší volbou. Toto studium a přátelství s lidmi z celého světa pro mě byli těmi nejlepšími zkušenostmi.

Brina Steblovnik | Crystal Carafe | foto: Anna Pleslová

V ateliéru skla jsi pod vedením Ronyho Plesla zaujala nápaditým pojetím váz. Jak a zda se tvůj přístup ke sklu v jeho ateliéru změnil?

Opravdu ráda pracuji s Ronym a po tom, co jsme se poznali, si ho velmi vážím. Cítím, že má úžasný umělecký talent a také je skvělým pedagogem. Líbí se mi na něm, že je kritický a dokáže poradit, když jdete špatným směrem, ale po konzultaci s ním odcházíte s dobrým pocitem. Mám ráda i jeho přístup řešení problémů bez ztráty času, jeho poetické myšlení a požadavky na dokonalé provedení. Myslím si, že mě tímto způsobem ovlivnil asi nejvíce. Ukázal mi, jak si mám nastavit cíle pro provedení, aniž by nějak snižoval moji opravdovou, někdy jednoduchou, ale přitom silnou myšlenku, která stojí za mým dílem. Věřím, že mě také změnily ateliérové večírky, kde jsem si uvědomila, že oddech, odměna a utváření komunity, jsou stejně důležité, jako tvrdá práce. Během dvou let jsem tak získala spoustu skvělých vzpomínek.

Jak bys porovnala studia v Praze a v Lublani? Liší se na těchto školách nějak zásadně umělecké přístupy?

Vidím určitě velký rozdíl v možnostech výroby a technických znalostech, které student může získat. V Lublani bohužel není dostatek finanční podpory k tomu, aby byl ateliér plně vybaven. Je zde také mnohem méně pedagogů s technickými zkušenostmi, od kterých by se dalo učit. Studia na foukané sklo ve Slovinsku neexistují, takže jste nuceni pracovat buď s technikami formování skla v menších pecích, nebo s menší velikostí. Praha je proti tomu perfektní volbou pro výuku tohoto řemesla. Na druhé straně má ale Lublaňská akademie skvělé teoretické oddělení, které podporuje kritické myšlení v samotné designérské praxi. Environmentální, udržitelný a sociálně kritický přístup k designu je na pražské UMPRUM na velmi špatné úrovni.

Brina Steblovnik | Zátiší | foto: Anna Pleslová

Jak hodnotíš studium na UMPRUM v Praze? Čím tě obohatilo ve tvé tvorbě?

Myslím si, že jsem se tam naučila mnohé o technologickém provedení skla v praxi, což bylo mým cílem.
Jenže jak už to většinou bývá, když jsme konfrontováni s novými zkušenostmi, je překvapující, kolik dalších věcí se učíme a získáváme. Příjemným překvapením pro mě byly přednášky filozofie Václava Janoščíka. Dozvěděla jsem se mnohé o historii umění a designu v České republice. Získala jsem tu důležité kontakty, s nimiž bych ráda v budoucnu spolupracovala a také jsem zde našla skvělé přátele.

Pamatuješ si, proč ses vlastně rozhodla, že tvou doménou ve výtvarném vyjádření bude sklo?

Když jsem se zapsala na Lublaňskou akademii, vlastně jsem neměla v plánu studovat sklo. Zajímala mě spíše keramika. Ale poté, co jsem se dozvěděla o jeho historii a technikách tvarování, tak mě sklo učarovalo. Slyšela jsem, že mnoho sklářských umělců nebo designérů mělo podobnou zkušenost. Krása tohoto materiálu se všemi jeho vizuálními potenciály, jako je interakce se světlem, matný nebo leštěný povrch, průsvitnost a průhlednost, hloubka v odlitku, umožňuje umělci snadno ukázat jeho vznešený a duchovní obsah. To se mi na skle líbí nejvíce. Také skutečnost, kde vás technika neustále nutí k překonávání sebe sama.

Brina Steblovnik | Fiskars vases | foto: Iztok Nikolič

V tvé práci vidím velký důraz na minimalismus a kvalitní řemeslné zpracování. Jak bys ji ještě charakterizovala ty?

V mojí práci mě baví dosahovat koncepční jasnosti, což podle mě vyžaduje jasný vizuální jazyk. Proto se do mé práce vkrádá minimalismus. Na druhou stranu to může být také vliv architektonických studií a produktového designu, ve kterém pracuji. V poslední době, zejména v mých počítačových simulacích, může být tato minimalistická nota ještě jasnější. Nikdy to nebylo moje vědomé rozhodnutí, spíš se zdá, že řád a složité geometrické detaily, jsou důležitou součástí mého myšlení.

Jak bys pospala svůj tvůrčí záměr?

Obsah mé práce je často založen na nějaké kritické myšlence. Buď v souvislosti se sklářskou praxí, která v mé zemi zaniká nebo v určitém sociálním aspektu naší společnosti. Například dílo „Zátiší“ bylo vytvořeno s myšlenkou vykreslit naši éru jakožto zamrzlou, až zkamenělou dobu. Naše společnost není schopna bojovat s environmentálními nebo sociálními krizemi, které jsou na horizontu a my čelíme neplodné budoucnosti. „Karafa bojovníka“ je oproti tomu pozitivnější dílo a vyzývá k akci a k boji pro zachování znalostí o sklářském řemesle, které se v dnešní době potýká s výzvou levné průmyslové výroby. Můj tvůrčí záměr proto vždy vychází z těchto akutních sociálních problémů.

Brina Steblovnik | Crystal Carafe | foto: Anna Pleslová

Ráda bych zmínila nějaké tvé práce, které mě zaujaly. Patří do nich foukaná váza „Fiskars“, v jejímž minimalisticky čistém designu figurují zapíchnuté nůžky. Popíšeš mi, jak toto pro mě lehce netradiční dílo vzniklo?

Příběh vázy „Fiskars“ přímo souvisí se slovinskou společností, kde a pro kterou byla vytvořena. Je to klasický příběh společnosti, která se prodala do zahraničí, aby vůbec přežila. Těmto novým majitelům často nezáleží na identitě místní značky, která je pro lidi, kteří tam pracují, hluboce důležitá.  Práce se sklem se tam často dědí po generace a v ručním zpracování skla je jejich důstojnost. Lámalo mi srdce, když jsem viděla, jak je s kulturním dědictvím této společnosti nakládáno. Vázy byly proto vytvořeny jako dárek pro hostující majitele a měly poukazovat na tuto problematiku.

Dalším dílem, tentokrát více dekadentním a zároveň bohémsky hravým, je tvůj houpací lustr. Mohla bys mi více přiblížit koncept díla a jeho vznik?

Tento lustr byl vyroben v ateliéru jako klauzurní práce na téma „Párty“. Chtěla jsem ukázat dekadenci a inspirací pro ni byl český film Sedmikrásky Věry Chytilové. Myslím si, že tento projekt zároveň reprezentuje mou první zkušenost s Prahou a UMPRUM. Toto spojení by se dalo popsat jako mystická extatická nonšalantní svoboda v kombinaci s vynikajícím řemeslem a tradicí. Dílo bylo zrealizováno milou rodinnou společností Wranovsky Crystal s.r.o, která byla dostatečně otevřena pro tak šílený projekt.

Brina Steblovnik | Houpací lustr | foto: Anna Pleslová

Zkoušela ses sama na lustru pohoupat?

Jasně že jsem to vyzkoušela, ale ne přes řeku, kde vznikly fotografie. To focení bylo ve skutečnosti absolutní noční můrou. Plánovali jsme poklidnou práci, ale místo toho jsme čelili šílenému apokalyptickému počasí. Fotografka Anna Pleslová odvedla skvělou práci a model Jakub Petr byl nucen v takovém mrazu naplno popustit uzdu svému extremistickému potenciálu. Já jsem se jen modlila, aby pak nikdo nebyl nemocný. Jsem vděčná za jejich skvělou spolupráci. Když se teď ohlédnu zpět, tak vidím tento projekt jako velmi epický a doufám, že se bude v budoucnu ještě nějak vyvíjet.

Na čem momentálně pracuješ?

V současné době pracuji na své diplomové práci na UMPRUM, která je hodně ovlivněna omezujícími opatřeními v důsledku pandemie. Situace mě přinutila přemýšlet jinak a vymyslet jak svobodně tvořit i v karanténě. Výsledkem je, že má práce bude zcela digitální, tedy ve formě animace a budu v ní reflektovat naše vážné duševní stavy, vzniklé po tak dlouhé době sociálního distancování, neustálého stresu, strachu a smrti. Pokusím se vyprávět příběh analogií mezi tělem a materiálem ze skla. Finální dílo bude k vidění v červnu na výstavě Diplomky 2021 na UMPRUM.

Brina Steblovnik | Houpací lustr | foto: Anna Pleslová

Jak ses dozvěděla o projektu goodbyGlass a proč ses stala jeho součástí?

Ke spolupráci mě pozvala Dagmar Petrovická, kterou jsem poznala v sázavské Huti František. Řekla mi o této platformě a jejímu účelu, kde cílem je zastupovat kreativce, kteří pracují se sklem, produkovat skupinové výstavy a tvořit webovou platformu pro prodej skleněných kousků. Tato iniciativa se mi moc líbila a chtěla jsem se připojit. Považuji za velmi přínosné pomáhat kreativcům, kteří mohou být výjimeční svým uměním nebo řemeslem, ale neradi se zabývají prodejem nebo propagací, což je častým případem. Ve vysoce industrializované éře je důležité sdělit hodnotu manuální dovednosti, jako je tvarování skla.

Jakým způsobem tebe, tvé studium a také tvou tvůrčí činnost ovlivnila koronavirová pandemie? Jaký měla dopad?

Pandemie mě velmi ovlivnila. Byla jsem nucena opustit Prahu a vrátil se do Lublaně, kde pracuji jako produktový designér a dálkově také na své diplomové práci. Cítila jsem se velmi frustrovaná, že jsem byla oddělená od dílen a ručního zpracování skla. Tato zkušenost u mě vyvolala velký tvůrčí boj. Přimělo mě to hledat jiné možnosti ve svém vyjádření. Kromě digitální cesty, kterou jsem zvolila v rámci diplomové práce, jsem po letech znovu začala malovat olejem a temperami.

Brina Steblovnik | Houpací lustr | foto: Anna Pleslová

Máš nějaký tvůrčí sen, kterého bys chtěla dosáhnout?

Mým dlouhodobým cílem je založení vlastního malého studia pro umělecké tavení skla a broušení. Díky tomu bych mohla svobodně pracovat i v případě další virové krize. Zároveň bych tímto způsobem umožnila ostatním lidem kontakt s uměleckým sklem ve Slovinsku. Toto je můj dlouhodobý plán do budoucna. A ten krátkodobý je, abych dokázala projít koronavirovou krizí pomocí mého návratu k malbě.

Plánujete se, ty a tvá tvorba, v Praze a České republice objevovat i nadále, až ti skončí studium?

Rozhodně v to doufám. I když se vrátím zpět do Slovinska, tak Praha je vzdálená jen pár hodin jízdy. Určitě sem někdy v budoucnu přijedu představit nějaké kousky. Praha se pro mě během těchto dvou let studií stala druhým domovem, takže se sem vždy ráda vrátím.

Slovinská umělkyně Brina Steblovnik (1993*) pochází z Lublaně, kde vystudovala Architekturu na Univerzitě. Následně si vybrala obor sklo a keramiku na Akademii výtvarných umění a designu v Lublani. Její zájem o prohloubení sklářské praxe a touha po poznání jiného prostředí ji přivedla do Ateliéru Skla Ronyho Plesla na UMPRUM v Praze, kde navštěvuje mezinárodní program VISUAL ARTS. Její práce je založena na čistém vizuálním jazyku, který je ovlivněn minimalismem, architekturou a studiem produktového designu. V poslední době využívá počítačových simulací, kde je minimalistická nota ještě jasnější. Je součástí projektu goodbyGlass, kde prezentuje svou tvorbu. Momentálně pracuje na své diplomové práci a plánuje založení uměleckého ateliéru v Lublani.

Líbí se vám naše rozhovory se sklářskými umělci? Zajímáte se o dění v současném českém skle? Pokud byste chtěli podpořit naší aktivitu, abychom vás nemuseli i nadále zatěžovat reklamou, budeme rádi za jakýkoliv příspěvek na podporu našeho blogu i dalších činností.

Přispět můžete na toto číslo účtu: 670100-2215867698/6210.

Všem vám moc děkujeme a doufáme, že i v nepřízni této doby budeme moci dále pokračovat v naší práci a v tom co nás baví. Rádi bychom po skončení pandemie zase navázali na naše pop-up akce, výstavní činnost i zážitkové exkurze.

V případě jakýchkoliv dotazů nás neváhejte kontaktovat.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *