Anna Pleslová : „Říká se, že sklo dělá teprve světlo. A fotografie je hlavně o světle. Výrobky ze skla často dostanou nějakou duši až jako rozzářené, pod světly mého ateliéru. “

Fotografování je těžké řemeslo. Není jen o cvakání milionů fotek, ale zejména o zachycení duše a podstaty fotografovaného. A pokud se jedná o sklo, platí to dvojnásob. Sklo má totiž oproti jiným materiálům celkem svázaná pravidla svícení. S fotografkou Annou Pleslovou (1990*) jsme si povídaly nejen o podstatě fotografie jako takové, ale zejména o její současné práci a o propojení s projektem goodbyGlass, pro který fotí sklářská díla a produkty. Nakously jsme i možnosti porušování zmíněných pravidel focení skla v ateliérovém prostředí a detailně se spolu podívaly na současné projekty této zajímavé produktové a interiérové fotografky.

Fotografka Anna Pleslová

Od kdy se věnuješ fotografování profesionálně a co tě k této profesi dovedlo?

Fotografii se věnuji od doby, co jsem se rozmýšlela kam na střední, takže přibližně od čtrnácti let. Jsem z kreativní rodiny, tak jsem logicky přemýšlela nad tvůrčími zaměstnáními. V podstatě ale jediné, co mě napadlo, bylo, že mě celkem baví fotografovat na zahradě našeho králíka. Tak jsem si řekla, že zkusím obor fotografie. A povedlo se. Dostala jsem se na Střední průmyslovou školu grafickou Hellichova a později na FAMU. Po vysoké jsem pomalu začínala získávat zakázky, občas jsem někoho oslovila sama. Jindy jsem díky otci, sklářskému designéru Ronymu Pleslovi, vyfotila něco pro jeho studenty. Teď už se fotografováním uživím bez problému.

Anna Pleslová – výběr z produktového focení

Co tě na fotografii, jako takové, nejvíce fascinuje?

Tak už samotná podstata vzniku fotografie, je pro mě celkem fascinující proces. To, že zachytíš, ať už na filmu nebo na čipu, něco tak abstraktního a nehmotného, jako je světlo, je samo o sobě kouzlo. Zároveň je fotografie zastavením v čase. Často vyjeví výjevy, které nám v neustále ubíhající realitě unikají, nebo rychle odezní. Například nějaký dokonalý moment. Třeba na hudebním festivalu, kdy do deště zasvítí slunce a nějaký člověk zrovna vyhodí do vzduchu pivo.

Co pro tebe focení znamená?

Když fotografuji něco kreativnějšího, například právě pro studenty z UMPRUM, znamená pro mě focení odpoutání se od běžných, povrchních a praktických věcí každodenního života. Nabíjí mě to. Vytvářím tím něco, co není pouze užitné. Zároveň je pro mě fotografování samozřejmě důležité, jako obživa.

Anna Pleslová – výběr z produktového focení

Vzpomeneš si, na svůj úplně první foťák? A na to, co si fotila?

Fotila jsem ze začátku právě toho králíka, díky kterému jsem se rozhodla na fotografii jít. Myslím, že to bylo na nějaký rodinný digitální kompakt. Poté jsem někde na půdě našla starou analogovou Prakticu.

Jakým fotoaparátem naopak fotíš právě teď?

Asi před deseti lety jsem přešla z Nikonu na Canon, protože jsme v každé škole měli Canony na pujčení a byly technicky trochu napřed před Nikonem. Teď mám Canon 5D Mark IV – fullframe, digitální zrcadlovku. Ale mám stále ve skříni i velký středoformátový fotoaparát Bronica na svitkové filmy, kinofilm Nikon a nějaké cvakací filmové kompakty z bazaru. Na film jsem ale naposled fotografovala na FAMU. Teď už mě to nijak neláká.

Kdyby sis měla vybrat, tak analog nebo digital? Proč?

Tohle je otázka, kterou jsme se spolužáky a profesory řešili mnohokrát. V podstatě je to ale úplně jedno. Každá z cest má své výhody a nevýhody. Dobrou fotografii můžeš udělat jak na telefon, tak na stříbrné desky. Analogová fotografie má v sobě samozřejmě kouzlo hmatatelnosti. V dnešní době bych to přirovnala ke slow TV. Je to skoro taková téměř obsese pomalým, až zenovým procesem vzniku, jež není jednoduchý, ale člověk má poté k výslednému dílu asi silnější vztah. Naopak nejrůznější filtry v dnešní digitální fotografii dokážou analog k nerozeznání napodobit. Dokonce si můžeš digitální fotografii přenést na film a pak si jí ručně zvětšovat. Takže díky tomu se trochu více přikláním k digitální fotografii. Ani si nedovedu představit, jak bych bez ní ve své práci fungovala.

Anna Pleslová – výběr z produktového focení | design: František Jungvirt

Věnuješ se nejen focení akcí, interiérů, ale zejména produktové fotografii. Tvé portfolio práce je velmi různorodé. Jaká část tvé pracovní tvorby je pro tebe nejzajímavější a proč?

Na začátku kariéry jsem zkoušela, co se namanulo. Potřebovala jsem si rozšířit portfolio a nabrat zkušenosti. Postupně jsem se ale vyprofilovala zejména na produktovou a interiérovou fotografku. Postupně zjišťuji, že mě to baví nejvíce. Nesnáším, když se například u fotografování portrétů musím soustředit nejen na techniku, kompozici, svícení, ale ještě musím rozptylovat portrétovaného a hlídat jeho výraz a postoj těla. A po všem tom snažení vám ještě řekne, že tam má moc naducané tváře! Nechápu, že toto někoho baví. Ale asi je to dané tím, že jsem introvert a radši si v klidu a tichu ateliéru nasvítím nějakou vázu, nebo vyfotím visící obrazy na výstavě. V portfoliu mám sice nějaké portréty, ale už je teď odmítám. Naproti tomu mi ale nevadí reportážní fotografie konferencí, koncertů nebo svateb. Tam není potřeba s fotografovanými příliš komunikovat.

Anna Pleslová – výběr z produktového focení | design: Brina Steblovnik

Pro GoodbyGlass fotíš skleněné výrobky a díla sklářských umělců. Jak si se k projektu dostala?

Sklo fotografuji z produktů nejvíce. Tvoří možná devadesát procent mých studiových zakázek. Takže na webu goodbyGlass je spousta mých fotografií, jež jsem dělala pro designéry a umělce samotné. Navíc pro zakladatelku Dagmar Petrovickou jsem už také několikrát fotografovala. Možná i proto mě oslovila a k projektu přizvala.

Anna Pleslová – výběr z produktového focení | design: František Jungvirt

Čím tě projekt goodbyGlass zaujal, že se skrz focení skla, stala jeho součástí?

Cením si, že goodbyGlass prodává díla hlavně mladých autorů. Mladé lidi je potřeba podporovat a každá kvalitně udělaná platforma, kde se mohou prezentovat, se počítá. Dáša navíc sklu rozumí, a proto jsou na webu hlavně kvalitní díla.

Čím je pro tebe specifické focení skla a jak se liší od klasické produktové fotografie?

Sklo má oproti jiným materiálům celkem svázaná pravidla svícení, tak aby vypadalo dobře. Pokud je transparentní, musí se prosvítit zezadu. Jinak může působit jako plast. Nesmí mít na sobě žádné rušivé odlesky, které nepodporují jeho tvar, nebo ubírají na estetice. Je také celkem náročné, když fotografuji více objektů zároveň, i s nějakou aranží. To se focení může protáhnout i na tři hodiny. Když se ale člověk už naučí určité postupy, jde to pak mnohem rychleji, takže to není u moc pomalejší, než vyfotografovat porcelán nebo kovové šperky. Sklo je také těžké fotografovat v jiném prostředí, než v zatemněném ateliéru. Chtěla bych ale tohle pravidlo v budoucnu čím dál více porušovat a brát sklo například do přírody, nebo starých továren. Nějak se odlišit. Bohužel taková fotografování jsou mnohem časově náročnější a dražší, takže se povedou zrealizovat pouze někdy. Myslím si, že jsem fotografováním skla získala malou výhodu. Je to jedna z mála věcí, kterou si amatér při sebevětší snaze těžko vyfotí doma sám. Je k tomu potřeba drahá technika v podobě světel, různých podkladů a roky praxe. Takže si za to lidé rádi zaplatí.

Anna Pleslová – výběr z produktového focení | design: Lukáš Houdek

Co pro tebe sklo, jako materiál, znamená? Jak ho vnímáš?

Sklo je sám o sobě krásný a estetický materiál. Možná až příliš. Proto si umělečtí skláři musejí dávat pozor, aby jim z rukou nevyšlo nudně dokonalé dílo. Musí jeho estetiku trochu rozbíjet a narušovat. Pro fotografování je to ale materiál ideální. Říká se, že sklo dělá teprve světlo. A fotografie je hlavně o světle. Výrobky ze skla často dostanou nějakou duši až jako rozzářené, pod světly mého ateliéru. A to je potřeba zachytit.

Anna Pleslová – výběr z produktového focení | design: Anna Jožová

Mimo pracovních záležitostí se věnuješ i své autorské tvorbě. Ta je, podle mě, dost specifická, myslím až lehce mystická a melancholická. Třeba tvůj projekt Infra portréty nebo Travesti. Jak bys popsala svou vlastní tvorbu? Co jí definuje a na čem vlastně stojí?

Musím se přiznat, že se teď volné tvorbě věnuji výjimečně. Spíše jen na cestách. V současnosti mě naplňují ty zajímavější projekty pro studenty, kde vytvářím někdy tajemná zátiší, podobně jako dříve. Jsem trochu taková hračička technického typu, takže mě baví při focení pracovat třeba se suchým ledem, nebo třeba fotografovat sklenici na zčeřené hladině vody. Vše z volné tvorby, jež mám na webu, patří do éry střední a vysoké školy. Myslím si, že jsi přesně trefila, co ji trochu spojuje. Ráda vytvářím nové mystické světy, nebo pozměňuji realitu. Když popíšu fotografii, která mě přesně vystihuje, byl by na ní noční les ozářený barevným světlem s obří kostkou uprostřed.

Kde hledáš inspiraci pro svou autorskou tvorbu?

Inspiruji se, když třeba vidím například zajímavý záběr ve filmu, nebo jen nějaký princip použitý na fotografii od někoho jiného. Může to být jen způsob svícení, kompozice či barevnost.

Anna Pleslová – výběr z autorské tvorby

Je něco, co bys chtěla fotit, ale ještě si neměla příležitost? Nějaký fotografický sen?

Když to vezmu jen z oblasti komerční fotografie, tak jsem dříve chtěla pracovat pro časopisy jako Soffa magazín nebo Kinfolk a vytvářet pro ně čistá a kreativní zátiší jako ilustrace k článkům. Možná na to ale nemám tolik trpělivosti. V současnosti bych chtěla mít co nejvíce zakázek, které nejsou jen čistá produktová fotografie na bílém pozadí, ale je tam i nějaká myšlenka a kreativita. Například by se mi líbila kampaň pro nějakou českou designovou značku, kterou mám ráda. Vlastně to ani nemusí být design. BoysPlayNice například fotili uměleckou sérii pro lesnickou firmu. To musí být úžasná zakázka!

Na jakém nejzajímavějším projektu si v poslední době pracovala či pracuješ?

Ještě nesmím říkat název značky, ale hodně mě bavilo nedávné focení luxusního medu od divokých včel ručně sbíraného v Rusku. Byl v broušené dóze a fotografovali jsme jej právě v uměle vytvořeném zátiší temného lesa. Brzy mě také zase čeká zachycování výroby ve sklárně Rückl. Bleskám na statné huťáky při foukání skla a vznikají z toho fotografie na pomezí dokumentu a ateliérové ho focení. Nově jsem také začala pracovat pro realitní kancelář Svoboda&Williams. Člověk díky tomu navštíví pohádkové byty.

Anna Pleslová – výběr z autorské tvorby

Chystáš v blízké době svou výstavu, kde se budeš jako autorka prezentovat?

Nechystám. Měla jsem občas vystavená díla v rámci školních výstav, ale v současné době se nic nerýsuje. To bych také musela něco nového vytvořit a zatím se k tomu nemůžu dokopat.

Koho z českých a zahraničních fotografů sleduješ? Čí fotografie jsou pro tebe inspirací a proč?

Z českých fotografů je pro mě už od dětství největší modlou Václav Jirásek. Když mi bylo asi patnáct, navštívila jsem jeho výstavu Industria v Rudolfinu a ty velkoformátové fotografie továren mne ohromily. Každý rok fotografuje skvělé vizuály pro Karlovarský festival, nebo jeho série valašských mikulášských masek je také dokonalá. A z produktové fotografie jsou pro mě špička v oboru již zmiňovaní BoysPlayNice, kteří se pohybují na hraně konceptuálního umění. Ze zahraniční mě baví syrové a hodně emocionální portréty od Ryana McGinleyho, či dokonale vybroušená produktová zátiší například od Benoit Pailleho. Když to shrnu tak mě baví snímky od všech fotografů z knihy The Still Life od nakladatelství Gestalten. Všem vřele doporučuji.

Anna Pleslová (1990*) se narodila do umělecké rodiny, takže bylo skoro jejím předurčením pokračovat v jejích šlépějích. Jako obor si zvolila fotografii, kterou vystudovala na Střední průmyslové škole grafické Hellichova. Dále pokračovala na FAMU, kde získala bakalářský titul. Také se zúčastnila roční stáže na Middlesex University v Londýně. V současnosti pracuje na volné noze jako produktová a interiérová fotografka. Spolupracuje na mnoha zajímavých projektech a od letošního roku je také součástí projektu GoodbyGlass, kde se profiluje focením skla a sklářských výrobků. Více info naleznete na jejím webu. Její tvorbu můžete sledovat i na Instagramu a Facebooku.